Petr Benke, 18.01. 2010
A KUDY TAM A KUDY DOMŮ? Pokračování
Tak a vánoce, jakož i Silvestr jsou za námi. Letos jsem tomu vyloženě rád, nebyly to zrovna Vánoce, na které bych vzpomínal rád. Ale co, mám to za sebou. Po Novém roce se ozval Jindra, že má dobrého kamaráda a ten by také případně jel. To je fajn. Tři motorky a tři chlapi se stejnými zájmy, to by mohlo být dobré. Domlouvám se s Jindrou, že se tedy všichni potkáme a zároveň se ještě jednou vypravíme na Gruzínské velvyslanectví pro ověření informace o volném vstupu z Ruska do Gruzie. Vyměníme si několik emailů a nakonec se sjednotíme na středě 13.ledna 2010 o půljedenácté na Malostranském náměstí. Dny utečou jako voda a nakonec se v daný den všichni scházíme. Poznávám se Ranžou, novým kolegou a parťákem na plánované cestě. O jeho motorce a cestách napíši více v samostatném blogu.
Jdeme na velvyslanectví a zde se tak trochu odehrává malá zrada. Situace se opět změnila a pokud před Vánocemi byly hranice mezi Ruskem a Gruzií otevřeny, tak teď to neplatí. Velvyslanec říká, že za měsíc, či dva, nebo také za tři, či však také vůbec ne, se může tato situace změnit a hranice budou zase otevřeny. No, to není dobré. Idea toho, že pojedeme pořád „za nosem“ bere tímto tak trochu za své a je nutno řešit náhradní trasu. Náladu mi ale vylepší následně udělaná dohoda s velvyslancem, že když sepíši, s kým bych se chtěl v Gruzii potkat a udělat nějaké rozhovory o situaci v Gruzii, tak mi vyjde maximálně vstříc a schůzky, i na nejvyšší úrovni, se pokusí zorganizovat. To mi opravdu zásadně zlepšuje náladu. Chtěl bych tuto cestu pojmout opravdu spíše novinářsky, než jenom cestovatelsky. No, uvidíme. Musím si to dobře promyslet a sepsat to.
Z velvyslanectví však odcházíme tak trochu se špatnou náladou. Osobně si připadám hloupě, tedy vůči klukům. Před Vánocemi jsem roztruboval, že z Ruska do Gruzie je vjezd pohodový a teď taková zrada. Jdeme do hospůdky na pivo, kafe a tonic, kde uděláme bojovou poradou. Základním tématem je pochopitelně trasa cesty. Shodujeme se na tom, že věřit tomu, že v Oděse najdeme loď (trajekt), který by spolehlivě jel do Gruzie, což je prý také varianta cesty, není asi nejlepší a tak to nakonec zavrhujeme. Popíjíme nápoje a nakonec dospíváme k tomu, že asi není zbytí, než jet tam i zpět Tureckem. Probíráme to tam i pět a je nám jasné, že vzhledem k času, který máme k dispozici, z toho bude zrychlený průlet tak, abychom měli co nejvíce času na samotnou Gruzii a Arménii. Je tedy rozhodnuto. Nová trasa by tedy měla vypadat následovně:
přes 1)Rakousko do 2)Slovinska, 3)Chorvatska, 4)Černou Horu a 5)Albánií, 6)Makedonií a přes 7)Bulharsko do 8)Turecka. Vstup do 9)Gruzie, potom do 10)Arménie a z Arménie do 11)Iránu. Z Iránu do Turecka na Ararat a potom celým Tureckem na 13)Bulharsko, 14)Rumunsko, 15)Maďarsko a 16)Slovenskem domů.
I zde jsou nutná víza a také karnet, který vyžaduje vstup do Iránu. Víza budou nutná do Arménie a do Iránu. Odpadá tedy tranzitní vízum do Ruské federace.