https://www.harley-davidson.com/cz/cs/offers/my19-offer.html 

 


Nacházíte se: CESTOPISY / Zahraniční cestopisy

Mongolsko 2011 - přípravy

Jan Dufek, 1.10.2010

Motoexpedice MONGOLSKO aneb spodem TAM a horem ZPÁTKY.

Fakta:
Samotná cesta je plánována přes následující státy: Česká republika, Albánie, Makedonie, Bulharsko, Turecko, Irán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Afghánistán, Kazachstán, Ruská federace, Mongolsko, Estonsko, Lotyško, Litva, Polsko. Celková délka přesáhne 30 000 km.

Termín: 05/2011 – 7/2011

 

Jak to začalo?

     Cestování je něco, co mi dodává energii pro ten “normální” život pracujícího člověka. A cestování, které je delší, než standardní dovolená a navíc něčím neobvyklé, pak dvojnásobně. Byl jsem v r. 2001 skoro 5 měsíců jen tak se potulovat v Indii a Nepálu a dodnes z tohoto výletu občas čerpám enegii. Nicméně, už je to pěkná řádka let a cítím, že mi schází podobné dobrodružství a že potřebuji znovu dobít baterie.

     Na motorkách jsem už projel celou Evropu křížem krážem a podobná cesta na sebe nedala dlouho čekat. S kamarádem jsme v hospodě kdysi snili, jak pojedeme na motorkách do hlavního města Mongolska Ulanbátaru. Zdálo se nám to dostatečně daleko na pořádnou dobrodružnou cestu s plno zážitky. Minulý rok 2009 se tento sen postupně začal proměňovat v reálný cíl. A každý nový konkrétní cíl dává zdravému člověku spoustu energie, jelikož se snaží ho dosáhnout. 
    

     Usmyslel jsem si, že na jaře prodám svou „kočičku“ Kawasaki Z1000 a koupím motorku, která mě tam doveze. S ní se pak cele léto budu seznamovat, vybavovat doplňky a další rok, tedy 2011, vyrazíme. Výběr padl na dva modely: buď Honda Transalp nebo BMW F800GS. Nějaké finance jsem nakonec sehnal a vybral tu z mého pohledu lepší. Zajel jsem si pro ni do Německa a už ji více jak 5 měsíců pilně testuji, je to rok staré GéeSo, které mělo najeto 3 tis. km.
    

     Motorka už tedy byla moje a měl jsem celé léto se s ní seznámit, ošahat a i něco naučit. Nejprve jsem ale musel koupit enduro oblečení, protože to silniční, což jsem zjistil záhy, moc praktické není.
Enduro ježdění pro mě bylo něčím úplně jíným, novým. Začal jsem se poohlížet po lidech, kteří na těchto motorkách jezdí. Výborně mi přišla do noty akce pořádaná klukama z Touratechu, zvaná "Touratech travel event" začátkem června. Zúčastnil jsem se jí sám a doufal, že to bude zábava. Off-road vyjížďka byla perfektně připravená a následna mini ukázka Enduro školy, pořádaná Milanem Holým, mě přesvědčila, že toto ježdění na motorkách je ta pravá zábava. Celý víkend pro mě byl neuvěřitelným zážitkem a byl jsem přímo nadšený. 
    

     Shodou okolností jsem tam potkal cestovatele Petra Benkeho, kterému jsem se zmínil o plánované cestě a nabídl mu, ať jede se mnou. Řekl, že je pro každou špatnost a domluvili jsme společnou schůzku. Slovo dalo slovo, my se párkrát sešli a vypadalo to, jako že mám parťaka zkušeného z podobné cesty, kterou absolvoval již minulý rok. Jeli s klukama do Mongolska spodem přes Turecko, Irán. Bohužel jeden z nich měl nehodu v Uzbekistánu a zbylí dva se vrátili zpět přez Kazachstán. To je ovšem jiné téma a více se o tom dočtete na webu www.motoroute.cz v cestopisu Asijská adventura 2009. Bohužel, Petrovi nakonec cesta nevyjde, tak se chystám na cestu sám. Díky němu mám plno hodnotných a cenných informací. A také pár kontaktů na lidi, co by eventuelně mohli pomoci s přípravou. Díky Petře!
    

     Enduro školu s Milanem jsem záhy absolvoval koncem června. To teprve bylo to pravé off-road ježdění! Tam jsme se naučili, jak vlastně správně na motorce stát, jak brzdit, vyjíždět a sjíždět kopce, brody, jak se otáčet na co nejmenším místě apod. Potkal jsem tam spoustu podobných nadšenců. Byl to intenzivní víkend strávený na motorce, kdy cílem bylo dát dobré a potřebné základy k off-road ježdění bez ohledu na skutečnost, zda-li zkušenosti využiji v Čechách, nebo někde v Asii.
Dalším testem motorky a mých schopností byla 14-denní cesta do jižní Francie s mou přítelkyní. Ve dvou, naloženi jsme ujeli cca 4,5 tis. km. Motorka fungovala bezvadně. V alpských silničkách šla perfektně do zatáček a mnohdy jsme „tlačili“ ty silniční speciály před námi, až z toho byl lehce zbroušený hlavní stojan z velikého naklápění v zatáčkách. Spotřeba za celých 14 dní krásných cca 5 litrů na 100 km.
    

     Koncem srpna jsem se sešel s cestovatelem Jardou Homolkou, který letos absolvoval sám velmi podobnou cestu, již nazval „100 days of riding – mad not bad“. Jarda mi poskytl informace přímo z cesty a také měl naplánováno dojet dál, ale opět menší nehoda mu plány trochu zkrátila. Měl jsem připraven seznam otázek, které mi nebyly jasné, jako např.: kde sehnat víza, jaké papíry k motorce, co za typ vařiče a nádobí, kolik peněž a jakou měnu s sebou, jaké mapy, co v lékarničce, jaké náhradní díly...atd. Je toho moc, co člověk musí řešit. Jarda na mě působil velmi pohodovým dojmem a poradil, co mohl. Děkuji mu nejen za to a i za povzbuzení k mým plánům.
    

     Zatím posledním větším testem mé dovednosti, práce s mapou a v neposlední radě i výdrže byl orientační závod "Sadílkovo motání", konaný koncem září v západních Čechách okolo Českého lesa. Ten den, kdy se závod konal, pršelo od rána a teplota byla celý den pěkných 6-8 stupňů Celsia. No uznejte, že „lepší počasí jsme si nemohli přát“. Na celodenní motání byl limit 9 hodin. Já a můj kolega Áda jsme nechtěli udělat ostudu našim BMW před početnější stájí motocyklů KTM, a tak jsme bojovně tlačili na vítězství, až z toho byla cca 6ti minutová diskvalifikace. Prostě jsme nestihli dojet včas, ale i tak bychom byli nakonec „jen“ druzí. Byl to supr víkend plný zažitků a zkušeností.
Navečer nám kluci okolo www.jezdime.eu (Sadílek, Martin Pouba a spol.) promítli aktuální film – okruh Střední Asií. Film byl velmi poučný a posléze rady od Poubese k nezaplacení. Když člověk vidí podobnou cestu, tak mu vše najednou přijde snadnější, než se zdá. Kluci mi dodali další odvahu vše zvládnout.
    

     Nyní se blíží zima a já už musím začít pracovat na přesném itineráři, ze kterého vyplynou data pro jednotlivá víza, zejména do post-komunistických států, hlavně Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Afghánistán. Na víza si dávám čas od ledna 2011. Bylo mi potvrzeno, že 4 měsíce by měly stačit, tak uvidíme. Ještě se chystám doladit pár vychytávek na motorku typu nerez ochrana na chladič, přídavné kanystry na benzín apod., které postupně ukutím ve své garážové dílničce.
Pokračování příště


Vaše názory

Mongolsko 2011 - přípravy - Autor:  Jaroslav Kubíček 11. 3. 2011