Max Martin, 13.06.2012
Od našeho posledního výletu uplynula neuvěřitelná doba (2 týdny), tak jsme se rozhodli, že nastal čas něco podniknout. Kluci už delší dobu plánovali zajet si na originál vínršnycl, a tak padlo rozhodnutí: Vienna Harley Days! Říkali jsme si, že zas půjde o snobáckej sraz partičky, z který spousta lidí najezdí za sezonu 5.000 km, z toho 4.900 v autě s vlekem. Ale aspoň jsme se chtěli zastavit u kamaráda, kterej se i s rodinou odstěhoval „za lepšim“.
Začátek cesty byl úplně ideální. Slunko svítilo, ptáci řvali, kytky smrděly a jednomu členovi naší party hic spadnul po dvaceti km řetěz… No nic jako správný kámoši jsme pokračovali dál s tím, že jedem po okreskách na bubláka, tak nás třeba nějak dožene ;-). Nakonec s ním jeden z nás zůstal jako mechanik a morální podpora v jednom.
Brali jsme to klasicky na Jihlavu, Znojmo, Hatě a tradá do rajchu. Jeden z nás měl navigaci, abysme se vyhnuli dálnicím. Asi po 30 km na A22 směr Wien, jsem konečně dohnal našeho „vedoucího“. Trvalo mi to poněkud dýl, protože kdykoliv jsem ho dojel, tak vzal za svý litrový CBR a ještě mi mával, jako že sranda… Já měl ale nutkavou potřebu mu sdělit, ať využije příští exit, protože bez dálniční známky mám prdelku sevřenou jak maturantka!
Do Vídně jsme dorazili někdy večer, natankovali „lacinej“ benzín za euro pade a hledali adresu našeho spasitele se střechou nad hlavou. Večer jsme zakončili oslavou příjezdu opozdilců s novým řetězem, pak proběhly nějaký motorkářský společenský hry a šlo se chrnět.
Druhý den jsme se od Tondy „Vídeňáka“ optali na cestu na Donauinsel, kde se měla konat ta paráda. Tentokrát jsme na prolhanou navigaci zanevřeli a jeli podle instrukcí, takže jsme se ztratili až na druhý křižovatce. Projížděli jsme nějakou tureckou čtvrtí, když jsem za zadkem slyšel houknout sirénu. Mrknu do mýho jedinýho zrcátka a vím, že je zle. Za náma policejní dodávka a v ní tvrďák v zrcadlovejch brejlích. Malá dušička v nás – dva, co jsme jeli vzadu, máme otevřený roury a trošku jsme v těch úzkejch uličkách blbnuli! Chlapík se vyklonil z okýnka a zařval, ať jedeme za ním. Pustil majáky a dovedl nás až na sraz, tam zamával a byl pryč. Všichni na nás koukali, proč jsme přijeli s policejním doprovodem: Asi jinej gang, co! J
Že hogaři ve Vídni to mají položený trošku jinak jsem pochopil, když hned první stan, kterej jsem po příjezdu zaregistroval, patřil „81 MC“. Pokérovaný svalnatci tam nabízeli supportní trička a jiný suvenýry. I ostatní H.D. městečko dobrý: spousta silikonu, botoxu a tak. Semtam zajímavá stavba, stánky jednotlivejch dealerů s novejma modelama (bajky) i modelkama (řidičky). Ukázali se tam i kluci, kteří vyrábí elektronicky zavírací laufy Jekyll&Hyde (PROČ JAKO???J). Když ty roury otevřely, zvuk byl fakt povedenej, jinak to znělo jak vysavač z teleshopingu Horsta Fuchse. Ceny za občo trochu vyšší; nebyl problém za párek v rohlíku dát sedum euro. Ale je fakt, že ten hotdog byl o velikosti štangle salámu zapíchnutý do veky. Celkově ale atmosféra hóóódně přátelská, i když na zádech nemáme žádný nášivky a nejsme oblečený v hadrech za sto litrů. Samozřejmě i tady se našlo pár „tvrďáků“, kteří za jízdy kouřili doutník, ale rosolnatý pacičky se jim klepaly nervozitou… Muzika vůbec nebyla marná, chvíli reprodukovaná, chvíli live. Jako doprovednej program magor, kterej jezdí stundriding na H.D. Vidět ElectraGlide lítat po zadním kole - paráda! Škoda, že jsme nic neviděli, zrovna jsme si na druhý straně městečka dávali gábl a na tohle zapomněli - ostudy!!!
Připadalo mi, že dost lidí se nechalo odradit předpovědí počasí, čekali jsme hojnější počet návštěvníků. Přitom kromě pár kapek wetter bez problémů.
V neděli jsme se zúčastnili spanilky. Místní vyřvávali, že je tam dva tisíce motorek – tak asi jo. ;-) Vyrazili jsme skrz Vídeň, čelo nasadilo ostřejší tempo. Dost dobrý; letět osmdesátkou přes město, všude okolo bajky a lidi v ulicích mávaj jak při osvobození. Pak se rychlost jakžtakž ustálila a v tu chvíli začal náš „vedoucí“ vařit svý dvacetiletý CeBRo. Tentokrát jsme všichni počkali, až vystydne, dolili chladič sodovkou, a potom společně vyrazili domů.
Do Čech jsme dorazili bez problémů, přetrpěli jsme pětistupňový vedra v letních rukavicích a pomalu se začínáme chystat na nějakou další akcičku…
Mrknout na Vienna Harley Days stojí za to. Umístěním i atmosférou to tady určitě trošku vyčnívá z jinejch podobnejch srazíků jedný značky. A koho by to nechytlo, vždycky si může ve městě dát sachra a kafe. HOwGh!!! J