Olda Krhůtek, 28.8.2017
U nás sa říká „slůbené platí dlúho“, a tak to také dopadlo. Od našeho výletu na Mohylu M. R. Štefánika uběhly čtyři roky! A to jsme si slibovali, že za rok… Zatím jsme samozřejmě každý přes sezonu nějaký výjezd podnikali, ale větší výpravu zase až spolu.
Ale podařilo se a i když jsem vážně plánoval cestu na Štrbské pleso, ukecal nás Tonda na opačný směr - jihem Moravy, mezi vinicemi a ještě do vinného sklepa. No a tomu mohlo pleso těžko konkurovat...
Naše padesátky (Tonda - Stadion S 22, Dušan - Jawa Pionýr 550, Kuba – Babetta 210, já - Stadion S 11) jsme si každý připravili po svém. Já s Kubou jsme je akorát dohustili a trochu napucovali, Tonda s Dušanem si zase úpravou motorů zapřáhli nějaké to hříbátko navíc. Mně stačilo 1,5 koně.
Je červenec 2015 a vedra jako už léta nebyly. Z Vlčnova startujeme až v jedenáct, máme domluvený příjezd na šestou a někde se potulovat v tom horku, o to jsme nestáli. Přes Veselí nad Moravou a Strážnici se řítíme co to dá na Břeclav.
Od Petrova je silnice širší a umožňuje nám jízdu za krajní čarou. Při hustém provozu aspoň tolik nebrzdíme provoz a těch 18 km po hlavní se snažíme ,,rychle‘‘ přejet. Po zastávce u Tesca v Břeclavi pokračujeme v jízdě přes Podivín do Lednice.
Hned kousek za cedulí je penzion a jelikož nám při tom kodrcání pořádně vyhládlo, dáváme si oběd s odpočinkem. Pořád máme slušnou časovou rezervu a nikdo neprotestuje proti návrhu zchladit se po cestě koupáním. Projedeme Bulhary, Novomlýnskou hráz a po levém okraji nádrže zastavujeme u Unicampu.
Vodní dílo Nové Mlýny vzniklo v 70. a 80. letech dvacátého století, po zatopení obce Mušov, lužních lesů a významných archeologických nalezišť. Po roce 1989 se jak zastánci, tak odpůrci díla dohadovali mezi sebou, co s tím. Ekologické a různé jiné organizace postupně dosáhly aspoň snížení hladiny prostřední nádrže, aby se částečně obnovily zatopené lužní lesy, ale spory přetrvávají dál.
Na horní nádrži je velký kemp Merkur Pasohlávky. Sjeli jsme na louku a hurá do chladné vody! Jenomže tropická vedra udělala své. Padesát metrů od břehu samý žabinec, řasy, voda teplá jak kafe a ještě pořádně smrděla. Pár kaprů už to vzdalo a postaralo se tím pádem o ještě větší smrad. Nakonec jsme našli v zátoce trochu zelenkavější vodu a odvahu do ní skočit.
Od kempu je přes nádrž přímý pohled na vinařskou obec Pavlov a nad ní se tyčí zřícenina hradu Děvičky. V kempu dáme malé pivko a po delším odpočinku zase dál.
Teď už se vydáváme na poslední úsek a přes Nové Mlýny, Zaječí a Velké Pavlovice se blížíme k Bořeticím. Před nimi ještě vyjíždíme mezi vinohrady na hezkou rozhlednu Slunečná a po projetí částí Bořetic směrem na Němčičky se za železničním přejezdem ocitáme v cíli naší cesty - ve svobodné spolkové republice Kraví hora.
Na konci roku 2000, souběžně s volbami do senátu ČR a krajských zastupitelstev, proběhla místní volba vlády a prezidenta. Po tomto aktu byla republika vyhlášena.
Má svoji měnu, jeden kravihorec = 1 euro. Taky znak, prapor, hymnu, svoje letiště, vydala pasy a z recesistických akcí vzpomenu jednu z roku 2000, kdy průvod demonstrantů na „Svoboďáku“ v Brně žádal zastavení vídeňského obřího kola v Prátru, neboť žene na naše vinice mráz z Vídně.
Také stojí k zamyšlení potvrzení výzkumu Kravihorské akademie věd, jak vznikl člověk. Posunují totiž teorii Darwina dál a konstatují, že člověk pochází z bobule vinné révy! Kvasným procesem se z bobule stává víno, z vína veselá opice a teprve potom člověk…
Je jenom dobře, že jsou mezi námi lidé, kteří dokáží s nadhledem rozdávat tento druh humoru. Je však třeba říct, že za tím vším stojí především vysoce fundovaní odborníci, v tomto případě v oboru vinařství a vinohradnictví, kteří svými aktivitami formou přednášek, výjezdů za kolegy do sousedního Rakouska, řízenými degustacemi a jinými akcemi přispívají ke zvýšení znalosti a odbornosti vinařů.
Tyto informace jsem ale získal až později. Teď zastavujeme před velkým vinařstvím a jediné, co jsme věděli od Tondy před odjezdem bylo, že jedeme ke kamarádce, taky motorkářce, do Bořetic, že mají vinný sklep a jmenuje se Dana.
Přivítaní bylo srdečné, prostředí přímo úžasné, večeře výborná a ještě jsme se dozvěděli, že jsme přímo u pana prezidenta. Ubytování bylo jenom kousek v řadě sklepů a nemělo chybu. Po vybalení se vracíme a celý večer doplňujeme tekutinu po parném dnu. A chybělo jí hodně…
Ráno super snídaně a kluci mají chuť povalovat se u rybníku naproti. Já sedlám Stadiona a chci zajet do Krumvíře ke známým. Není to daleko, přes Kobylí přijíždím do Brumovic a odtud po cestě až k nim. Všechny vinařské oblasti jsou protkány asfaltovými cestami a jsou to vynikající zkratky pro místní. Využívám jednu a kolem vinohradu mého kamaráda sjíždím do obce.
Po návštěvě se vracím druhou stranou a jedu přes Klobouky u Brna, Morkůvky, Boleradice a Němčičky zpět. V Němčičkách mají velice pěkné koupaliště, tak se na hodinku zastavuji, i když je plno.
Při cestování na mopedu v rychlosti 45 km/h máte dost času pozorovat a vnímat okolní krajinu a obce v ní. Podle místních informačních cedulí a nápisů vidíte, jak dobře jsou tzv. občansky vybaveny. Domy a jejich okolí upraveny a všechny komunikace včetně chodníků ve slušném stavu.
Když se člověk podívá na leteckou mapu celé oblasti Modré hory, kde jsme se pohybovali, je krásně vidět uspořádání a udržování vinic, sadů a políček. Ze všeho je jasně patrné, jaký vztah mají zdejší lide ke své zemi, svému kraji a jak si jej váží. Popisuji konkrétní místo a nijak nechci snižovat podobnou úroveň většiny míst naší republiky.
Vracím se na základnu a po obědě a odpočinku nás Dana ještě seznámí se svými kamarády a navštívíme další sklepy. Atmosféra je výborná, bezprostřední a je sranda.
Ráno po snídani se začínáme pomalu balit a před polednem se loučíme a startujeme. Velký dík patří Daně, jak se o nás starala a věnovala se nám. Bylo nám doporučeno jet přes Vrbici, na kterou jsme měli celou dobu výhled od vinařství a pak po zmíněných vinných cestách do Čejkovic.
Vrbice je na kopci a celá je provrtaná vinnými sklepy v pískovci, místy až v sedmi patrech nad sebou. Starší kolonie pochází z druhé poloviny 17. století. Samotný vznik obce se datuje od roku 1220.
Po krátké prohlídce a focení se vydáváme přes les kolem vinic do Čejkovic. To byla přímo lahoda. Z rozpálené dědiny pod koruny borovic, do příjemného chládku a potom z kopce do centra k Templářským sklepům. Už se ale nezdržujeme a pokračujeme ku domovu.
Před Mutěnicemi jedu poslední v koloně a motor sem tam škyt-škyt. Hned jsem věděl, jaká bije. Docházel mi benzín a pumpa byla 2 km před námi. Ještě několik kuckanců a před křižovatkou pokorně sjíždím ze silnice. Vím, že někdo z party se vrátí, tak jsem v klidu. Sledujeme se navzájem po celou dobu jako žlutí andělé. Vzal jsem si na cestu do litrové plastové láhve motorový olej, asi půl litru, abych u benzinky pohotově natankoval a teď je mě na dvě věci… Příště už vozím benzín.
Dušan se vrací s rezervou a po zastávce u benziny, kde všichni doplní palivo, jedeme dál. Tonda nás vede přes Dubňany, Ratíškovice, Vacenovice a Vracov na Bzenec a zase je to místy příjemné svezení borovými lesy . Zbývající část naší cesty už vede přes Veselí nad Moravou a Hluk do Vlčnova.
Cestování na mopedu má svoje kouzlo také v tom, že vás jeho motor s nejslabším obsahem dopraví kamkoliv. Sice pomalu, ale o to silnější pocit zažíváte po dosažení cíle. Pod vámi tepe to malé motorové srdíčko ve vysokém rytmu, i když já jej občas při jízdě šetřím na tři čtvrtě plynu, vzhledem k jeho věku. Snad i proto, že sám jsem jenom o dva měsíce starší než první motor stadionu S 1, později S11, a také už potřebuji občas zpomalit..
Byl to vydařený výlet bez poruch a bez pádů. Spotřeba mého mopedu vzrostla ze 2 l/100 km o deci benzínu, poněvadž jsme si u Karla (předsedy vlády) ve sklepě koupili každý vína, co uvezeme. Už se těšíme na příště!