Jurek Hueber
Jak nezabloudit za humny.
Pro ty, kteří běžně cestují za pomoci satelitních přístrojů zeměmi třetího světa, tenhle příspěvek rozhodně není. Většina těchto „moto-světošlápků“ má navigační techniku rovnající se výbavě průměrného jezdce Rallye Paříž Dakar a mnohdy na řídítkách svých motocyklů, přístroj nejenom jeden. O tom že taková technika stojí ne právě malé investice, není jistě potřeba mnoho rozvádět. O tom že podobnou techniku je potřeba umět také náležitě ovládat a vyznat se v programování map, souřadnic a topografii by mohli jistě právě prozradit taktéž nejedni zkušení cestovatelé.
Pokud ale cestujete jen tak po Evropě a nekladete na navigační techniku příliš vysoké nároky, je zde malý typ jak nezabloudit, popřípadě, jak se z toho všeho na cestě nezbláznit. Přestože patřím k GPSovým embriům a nedochůdčetům, leckdy jsem se opravdu skvěle pobavil a zasmal, když jsem viděl souboj člověka s technikou, když se spolu přetahovali o fakt, že ta cesta tady prostě není. Zatímco navigace si vedla pořád dokola to samé o tom, že jste měli odbočit a že se máte vrátit, člověk bloudě neznámými krajinami, přicházel k šílenství. Podobné situace člověka jen utvrdí v tom, že pokud jste se doposavad obešli bez tohoto výstřelku moderní doby a vystačili si s obyčejnou mapou, budete v této tradici pokračovat. Už jste viděli kamion, zasekaný na sídlišti mezi auty jen proto, že tam podle mapy měl být průjezd? Anebo rozjeté auto řítící se v noci na lesní cestu, kde má být dle navigace mezinárodní silnice? Na druhou stranu, špatné odbočení v takové Vídni, může znamenat i dvouhodinové bloudění a tady se GPS může náramně hodit. Základem by ale vždy měla zůstat mapa a alespoň letmé nastudování trasy doma. Dále bychom vždy měli mít přehled o tom, kde právě jsme. GPS mnohé usnadní,ale také vede k naši orientační degeneraci. K tomuto účelu se hodí kombinace mapy, GPS a Road Booku. Úspěch navigování nespočívá pouze jen v kvalitním přístroji, ale především v aktualizované a kvalitní mapě. Jistě se občas někomu v cizině stalo, že před půl rokem aktuální silnice, skončila kdesi pod nadjezdy na kterých vy právě jedete, neznámo kam, vstříc industriální džungli velkoměsta, z nějž není lehkého návratu. Nejednou mně posloužil v takovém případě i obyčejný kompas.
A tak není třeba utrácet mnoho peněz za kvalitní GPS. Byť Garmin Zumo je skvělá věc, už se párkrát ztratil i on. V současné době používám kombinaci Road Booku (stačí mi ten nejmenší a nejlevnější od firmy Čížek z českých Budějovic www.cizek.info.cz ) na který mám napsánu trasu bod po bodu, k disposici mapu, kterou se snažím mít rozevřenu v místě kde se pohybuji a GPS je pouze orientační pomocník, na který se spoléhám jen nemohu li se sám rozhodnout, kudy se dát. Selže li vše, je zde ještě kompas a držíme li směr, ono se to někde zase kousne a chytne J Pokud nechcete utrácet drahé peníze za vodovzdorné přístroje, lze použít kombinaci přístroje levného s nepromokavou brašničkou ať už od Touratechu (cca1200Kč), anebo výrobce SW Motech (cca 350 Kč). Navigaci lze pak využít i tu nejlevnější, neboť mapy zde jsou prakticky u jednoho výrobce stejné a rozdílnost cenová je ve funkcích přístroje a jeho celkovém komfortu. Jistěže to není oproti takovému Zumu 550 či modernějším přístrojům to pravé ořechové, ale dá se s tím leccos taky v pohodě zvládnout. Vždyť základem každé orientace a navigace, by měl být především náš mozek a náš přehled. No a když snad někde i přes to všechno zabloudíme, alespoň se podíváme, jaké že to tam je. Tak co nejméně kufrování na cestách.
