Skross cestovní nabíječky

 


Nacházíte se: TESTY MOTOCYKLŮ / Nové motocykly

Kawasaki Voyager 1700

Petr Benke, 13.11. 2009

 

Je letní den a odjíždíte se svou ženou na dovolenou. Dny, na které se těšíte, však nezřídka začínají hádkou nad tím, kolikatery šaty, boty, plavky a jiné věci si sebou Vaše milovaná může vzít. Na motorku venku praží sluníčko, vaše jedny plavky a jedno tričko máte dávno v zabalené a hádka graduje. Nebo jiná varianta. Nafasujete od ženy či přítelkyně, ono to vyjde nakonec nastejno, seznam nákupu a rezignovaně na něj hledíte s tím, že vaše představa, že si vezmete motorku a zároveň se projedete, bere za své. A tak jdete do garáže pro auto a nálada je na bodu mrazu. Nebo jinak, nebaví vás koukat na otáčkoměr a čekat, až se motor roztočí, aby se dalo vůbec jet? Tak na tyto, či na jiné podobné situace můžete s touto kráskou v jedné stopě zapomenout.
 
Je jeden z mála letošních dní, kdy neprší, a já chodím se zatajeným dechem okolo motorky, která, ač jsem pravověrný dálkoplaz na enduru, rozechvívá moje srdce motorkáře. Možná to bude věkem, nebo nadšením nad velkými kubaturami, ale tato motorka je skvost. Už tři světla na přední masce, její šířka a vysoké plexi dávají tušit, že tady stojí motorka s velkým „M“. Motor se dvěma válci do „V“ a s objemem, který takřka vyráží dech. Nakonec, kdy je možno mít pod sebou 1.700ccm? Ano, to je objem tohoto nádherného motoru. Nízké sedlo pro řidiče, křesílko pro vaši milou a tři kufry, které jsou schopny pojmout snad i slona. Opatrně usedám do sedla a užívám si té nádhery. Očima sklouznu na palubovku, kde jsou všechny myslitelné budíky a to včetně rádia. To je mi osobně moc příjemné, jsem ujetý na hudbu v autě a tady ji budu mít i na motorce. Pamětlivý toho, že tato motorka má takřka 400kg pohotovostní váhy ji vybalancovávám a zaklapuji boční stojan. Nádhera, ruce jsou přirozeně položeny na širokých řídítkách, výška sedla optimální a nohy spočívají na plošinách, kde by snad mohl přistát i vrtulník. Řazení je koncipována stylem „pata, špička“, ale komu to nevyhovuje, může řadit jenom špičkou. Musím ale předem konstatovat, že řazení „nahoru“ patou je pohodlné a stačilo jenom pár kilometrů a nemusím na to nijak myslet. Jasně slyšitelným řachnutím se ozývá jednička a motorka za bublání dvou válců rozjíždí. Zmiňovaných 400kg, se mnou už de facto půl tuny, najednou neexistuje. Už v krokových rychlostech je Voyager krásně ovladatelný, pouze se vám nesmí zavřít při otáčení řidítka, to je tak trochu problém.   Zvuk, který se při akceleraci, či jenom při popojíždění Prahou z motorky ozývá, je skvostný. tato krasavice dává jasně najevo, že tady jede PANÍ MOTORKA. Dokonce i ženy, které se jen tak neotočí, tak při zvuku dvou velkoobjemových válců se na vás zahledí. Jo,jo, moje ego poporostlo, než jsem vyjel z Prahy.
MotoRoute je časopisem, který je zaměřený na cestování a tak i motorky jsou námi při testech spíše podrobovány úhlu pohledu, který je tímto zaměřením definován. Voyager není motorkou pro každodenní dojíždění do práce. Je to motorka, která byla vyrobena proto, aby přinášela radost z jízdy. Je to motorka na dlouhou dovolenou ve dvou po kvalitních silnicích. Díry opravdu nemá ráda.  Nebudete na ní pokořovat rychlostní limity a určitě najdete motorky s kultivovanějším chodem motoru, tišším řazením a nižší spotřebou. Ale je tady zásadní ALE.  Ta motorka má duši a charakter, který vás donutí zapomenout na všechna ta malá „ale“. Při jízdě zapomenete na vše okolo. Tlumený zvuk dvouválce vás provází zatáčkami, kterými proplouváte jako velká loď. Do kufrů nabalíte neskutečné množství věcí a vaše polovička nebude po 500km skuhrat, že neví, jak si má sednout a že ji to vlastně nebaví. Na sedle spolujezdce sedí výš jak vy a tak má rozhled krajinou a může se při silniční plavbě oddávat kochání, aktivně fotit, nebo na vás mluvit.  Případně vše dohromady.
Úložné prostory jsou vůbec doménou Voyageru. Jednak disponujete třemi velkými kufry, které jsou k motorce napevno připevněné. Vrchní topase je dokonce tak veliký, že jsem v něm po celou dobu trvání testu vozil velkou tašku s notebookem, zabalenou bundu a další drobnosti a ještě zbylo místo. A pokud na topcase přidáte ohrádku, můžete rozšířit úložné prostory ještě o vršek topcase. Zadek topcase je doplněn velikým koncovým a brzdovým světlem, takže vás opravdu nikdo nepřehlédne. Topcase i boční kufry jsou zamykatelné a to stejným klíčem, jakým startujete. Mají víka na pantech, jištěné v otevřené poloze lankem, aby se nevyvrátily. I přes dvě jízdy za pořádného deště zůstaly zcela suché. Určitě by se hodily tašky, ale jsem přesvědčen, že budou k zakoupení v doplňcích. Před koleny jsou k dispozici dvě poměrně veliké boční schránky, opět uzamykatelné a před pravou z nich (z pohledu řidiče) je navíc 12V zásuvka automobilové velikosti, takže se nemusíte trápit redukcí, jako na jiných motorkách, když budete dobíjet některou ze svých elektronických hraček.  Boční schránky jsou dostatečně veliké, aby se do nich vešly doklady, mobilní telefon i digitální foťák. Tedy za předpokladu, že nemáte na mysli zrcadlovku J, ta musí do bočního kufru.
Ovládání Voyageru je intuitivní, byť na první pohled vás může zaskočit počet ovládacích prvků na řidítkách. Ale vše je logicky rozdělené, takže po pár kilometrech vše děláte automaticky. Na levé polovině řidítek najdete ovladače blinkrů v klasickém provedení. Příjemné je, že samy po nějaké době ukončí svou činnost, takže pokud na ně zapomenete po odbočení, tak nebudete další kilometry mást řidiče za sebou. Pod ovladačem blinkrů jsou tři tlačítka na rádio. Hlasitost, která se během jízdy automaticky upravuje podle okolního hluku, ladění a ovládání frekvencí. Na pravé polovině jsou potom mimo klasického vypínání motoru přidány tlačítka pro zobrazování jednotlivých údajů palubního počítače a úplně dole je tempomat. Už jste o tom jistě slyšeli, mnozí ho mají v autě, ale na motorce jsem ho zkoušel poprvé. Funguje bezchybně, a pokud potřebujete pravou ruku volnou, třeba na hlazení kolena vaší milé, tak se můžete spolehnout na to, že motorka pojede stále stejně rychle a vy se můžete přiměřeně věnovat své spolujezdkyni. Jiné využití jsem nenašel, ale i takto jsem cestou do Brna využíval služeb tempomatu dosti často.
 Motor je samostatnou kapitolou. Dva válce s nádherným žebrováním, které navozuje pocit, že se jedná o vzduchem chlazený motor. Opak je ale pravdou, vpředu před motorem je schovaný chladič motoru. Objem motoru je až neuvěřitelný, nakonec, kolik napočítáte motorek, které mají více než 1.700ccm? Výkon v Hp není podstatný, ale pro pořádek uvádím, že to je 73Hp/5.000ot./min. Údaj, který je podstatnější a který dá pochopit, proč na této motorce takřka zapomenete řadit, je krouticí moment. Ten dosahuje úctyhodných 136Nm/2.750 ot./min. Z uvedeného je jasné, že na otáčkoměru bude nejčastěji hodnota v rozmezí 2.500 - 3.000 ot./min., kdy vám motor dává najevo svou spokojenost se životem a jízdou jako takovou. Je však pravdou, že se nechá sesbírat již od 1.500 ot./min., aniž by zásadněji protestoval a na straně druhé, hodnota skoro 5.000 ot./min. mu také nečiní problémy. Ale takových hodnot není nutno docilovat, neboť to prostě nemá rád a není to nutné. Je pravdou, že pro předjíždění je příjemné cítit ten neuvěřitelný tah směrem dopředu a nechat otáčky šplhat nahoru. Zvuk, který se ozývá, potom celý manévr zjednodušuje, neboť řidiči automaticky uhýbají na kraj silnice. Převodovka pracuje bezchybně, byť poněkud hlučněji, což však může být dáno i tím, že se jednalo o předváděcí motocykl a střídání řidičů může být příčinou hlučnějšího chodu převodovky. Při jízdě máte k dispozici 6 převodových stupňů a jejich číslo je zobrazované i na palubovce. Nejvyšší, šestý, rychlostní stupeň není označen číslovkou, ale písmeny OD. 
U takto velké motorky jsou brzdy dosti podstatné. Zastavit tento kolos, který i s řidičem váží okolo 500kg vyžaduje kvalitní brzdy. Voyager disponuje dvěma předními kotouči a systémem ABS. V případě, že dochází k přebrždění předního kola, je automaticky poslána číst brzdového výkonu na zadní kolo. Při běžné jízdě stačí zcela přední brzda k zastavení, nicméně je-li nutno brzdit opravdu hodně, doporučuji používat obě brzdy současně.
Jak jsem se zmínil, je jízda na Voaygeru pohodová. Strávil jsem s Voaygerem skoro celý týden za všech možných teplot a kilometrů. Kratší i dlouhé cesty byly pohodlné. Za vysokým plexi na vás ani nefoukne. Jízdní pozice je přirozená a záda vás nebolí ani po dlouhé jízdě. Rádio funguje bezchybně a tak si můžete užívat hudby. Osobně bych investoval i do CD měniče, aby bylo vše opravdu dokonalé. Spolujezdkyně se vyjadřovala pouze v superlativech o křesílku, které má k dispozici. Opěrka zad eliminovala všechny tlaky při zrychlení, nebo v zatáčkách.
 Díky počasí, které v letošním létě panuje, jsem vyzkoušel i jízdní vlastnosti a ovládání za poměrně hraniční situace. Cestou domů jsem podcenil hlášení meteorologů, a byť jsem věděl, že se blíží bouřky, tak jsem se zapomněl v zatáčkách nad Náchodem a skoro 30km od domova mě dostihla bouřka s přívalovým deštěm. Nutno však konstatovat, že Voayger se s tím vyrovnal s přehledem. Všechny tři reflektory zapnuty, aby prosvěcovaly stěnu tvořenou deštěm, což se jim dařilo na jedničku. Rádio zase zlepšovalo náladu a tak jsem se probíjel vodou na silnici, kličkoval mezi spadanými větvemi a vybalancovával větrné poryvy. To bylo snad jediné, co bylo nebezpečné. Voayger má vysoký boční profil a tak poryvy větru s ním občas nehezky zamávaly. Pouze smrk padnutý přes cestu nás poněkud zdržel, ale pohotoví Hasiči, kteří dorazili, se nade mnou smilovali a vyřízli v kmenu smrku skulinku, kterou jsem se protáhl a jel dál. Faktem je, že jsem dojel domů v pořádku a tento nedobrovolný test ukázal, že je to kvalitní motorka i do nepohody.
Aby nebyl test jenom o chvále, musím zmínit několik věcí, které nebyly až tak pozitivní. U motorky této kategorie bych očekával, že boční kufry budou odnímatelné a že si je budu moci jednoduše na hotelu sundat a odnést věci v kufrech na pokoj. Postrádal jsem vyhřívané rukověti, ty také osobně považuji za určitý standard. Co mi však opravdu vadilo, byl žhavý vzduch, který sálal od motoru, zejména při projíždění kolon a který připaloval lýtka a kotníky. Jel jsem jenom v riflích a lehkých botech a neumím si moc představit, jaké by to bylo, kdybych měl pořádné kožené motorkářské boty. Asi docela pekelná výheň. Poslední malou výtku bych měl k tvarování kapotáže. Je škoda, že její tvar a skon vám žene za deště vodu z předního plexi a kapotáže okolo světel přímo na nohy a tak jste mokří od kolen dolů poměrně rychle. Ale je skutečností, že je to možno řešit úspěšně nepromokem. Poslední drobností je zhoršený výhled přes plexi za deště. Voda z plexi neodtéká rychle a tak je za deště špatně vidět na nerovnosti na vozovce.
Co závěrem? KAWASAKI 1700 Voayger je motorkou, která vás dostane v motocyklovém světě někam jinam. Do světa, kde není důležitý údaj o rychlosti, kde se neměří ani zrychlení, ani výkon motoru, či spotřeba, ale do světa, kde čas je nepodstatnou veličinou, pohoda a klid naopak veličinou podstatnou. Je to motorka pro individualisty, kteří ji dají svůj čas, budou si ji šlechtit, leštit a hlavně užívat. Byl to krásný týden a jednou, až budu mít větší garáž a starší kosti, tak se určitě budu dívat po této motorce.
Za zapůjčení motorky na test děkujeme společnosti MARI MOTO s.r.o., autorizovanému dealerovi motocyklů KAWASAKI v Praze 4 - Bráník, Vrbova ulice.a








Vaše názory

K tomuto článku zatím nebyl připojen žádný názor