https://www.harley-davidson.com/cz/cs/offers/my19-offer.html 

 


Nacházíte se: ÚVODNÍ STRANA / Tiskové zprávy

Výsledky z 4. etapy DAKARU

Czech Dakar Team, 08.01. 2010

naltrexone hydrochloride

naltrexone low dose

Čtvrtá etapa: Vítejte v Atakamě!

V pořadí již čtvrtá etapa dakarského dobrodružství přivedla závodníky z Fiambaly do Copiapa. Po téměř 400 km dlouhé spojovačce, během které závodníci překročili v horském průsmyku Paso San Francisco hranice mezi Argentinou a Chile, čekala všechny původně 203 km dlouhá rychlostní zkouška, která byla nakonec rozhodnutím organizátora zkrácena o 40km. Přejezd And nabídl nádherné scenérie a také jízdu v nadmořských výškách nad 4.000 metrů s nejvyšším bodem okolo 4.700 metrů. Přesun konvoje do Chile znamená nástup pouštních etap v obávané poušti Atakama. Čtvrtá etapa byla takovým pouštím prologem, to náročnější závodníky teprve čeká. Z pohledu Czech Dakar Teamu nemůže být hodnocení čtvrté etapy jednoznačné. Zatímco se některým našim závodníkům celkem dařilo, jiní byli v bivaku zklamaní.

Asi největšího zklamání se dnes dočkal nejlepší český motorkář Martin Macek. Martin chtěl v této etapě nastoupit a poprat se o skvělý výsledek. Zpočátku Macek doslova letěl, ale na 35 kilometru začala motorka vynechávat, podobně jako v předchozí etapě. Technické problémy se však tentokrát rychle zhoršovaly, až se nakonec motorka zastavila úplně. "Snažil jsem se to spravit," popisuje Martin svou marnou bitvu. "Vyměnil jsem svíčku, ale to bohužel nepomohlo. Pak jsem otevřel filtr a bylo mi jasné, že je to vážnější – byl totiž plný oleje." Co mohlo být příčinou problému? "To je teď těžké říci, ale hodně lidí si tady stěžuje na nekvalitní benzín. Něco na tom asi bude. Až se motor otevře, tak to bude jasnější, ale vidím to buď na prasklý píst, nebo hlavu." Když si Martin nemohl pomoci sám, tak se snažil alespoň sehnat pomoc od projíždějících kolegů, protože CP bylo na dohled. "Zastavili téměř všichni a jeden Holanďan mne odtáhl na CP, které bylo shodou okolností na silnici. Tam se mi podařilo stopnout domorodce s pickupem, který se mě ptal, kam že to chci jet. Když jsem řekl, že do Copiapa, tak prohlásil, že mě tam hodí." Znamená to snad, že se vše zlé v dobré obrátilo? "Protože jsem nejel po závodní trati, tak jsem neprojel 7 way pointů z devíti a to znamená jediné. Konec. Byl jsem ještě u pořadatelů podepsat protokol a pokusil se dohodnout pokračování v závodě, ale nebylo mi vyhověno. Kdyby to byly way pointy tři, tak by prý udělali výjimku, ale takhle to prostě nešlo. Ředitel moto sekce mi ukázal zkřížené prsty, ale jinak to asi dopadnout nemohlo. Pravidla platí pro všechny." Co tedy plánuje Macek v následujících dnech a do budoucna? "Rád bych dokončil Dakar alespoň jako člen doprovodu a pomáhal klukům. Co bude dál se uvidí, ale protože příští rok už pojedou jen čtyřistapadesátky, tak budu muset nasednout buď na čtyřkolku nebo vlézt do kamionu. Na mně je s mými 100 kilogramy čtyřistapadesátka prostě příliš slabá."

Marek Spáčil si po včerejších technických problémech spravil chuť a nebýt defektu v závěru etapy, tak to dnes mohlo být čtvrté místo. Do etapy jsme startovali jako čtvrtý kamion hned za Ginielem de Villiersem. Po problémech v přechozí etapě jsme požádali vedení závodu o lepší startovní pozici z důvodů bezpečnosti a bylo nám vyhověno, za což jsem moc vděčný." Spojovačka přivedla Spáčilovu posádku bez problémů na start. "Etapa to byla nádherná," popisuje dnešní trasu Marek Spáčil. "Hned v úvodu byly serpentiny, řekněme velmi úzké serpentiny, jednou jsme museli dokonce couvat." Kluci se v bivachu pošťuchovali a dělali si legraci z navigátora Míly Janáčka, který prý jejich nadšení pro rychlý průjezd nebezpečného úseku příliš nesdílel. "Nemám problém jet s kamionem 150 km/h, ale ty propasti co byly pod námi vypadaly opravdu hrůzostrašně."

Velký problém předchozích dní s brzdami se podařilo vyřešit svépomocí. "Brzy konečně fungují, ale museli jsme přenýtovat obložení," vysvětluje konstruktér Radek Smolka. "Od dvacátého kilometru jsme jeli s defektem pravé zadní gumy, ale zvládali jsme to kompenzovat dohušťováním."

Dojem z velmi dobře rozjeté etapy nakonec pokazil defekt tentokrát pravého předního kola. "Museli jsme ven a dělat gumu, což nás stálo 20 minut a čtvrté místo. Nicméně jedeme dál a auto dnes fungovalo perfektně."

Marek Spáčil se ještě krátce vrátil ke smolné třetí etapě, kdy na vrcholu nezdolané duny unikla z chladícího systému drahocenná voda. "Potřebovali jsme nalít do chladiče 35 litrů, které jsme postupně sehnali od fanoušků podél  trati. Použili jsme i veškeré naše zásoby. Zbyla nám pouze 1 láhev a otázka byla, jestli ji vypít nebo nalít do chladiče. Skončila v chladiči, ale bylo to těžké rozhodnutí, protože žízeň je hrozná a dělat defekt v kombinéze, helmě a čtyřicetistupňových vedrech je vražedné, zejména když nemáte ani deci vody. Rozhodně bych nechtěl umřít na poušti a na žízeň."

Míla Janáček na závěr nezapomněl na dálku poblahopřát pětinásobnému vítězi dakarské rallye: "Chtěli bychom poblahopřát Čaginovi, který dnes slavil čtyřicátiny a nadělil si k nim dárek v podobě 51. vítězství v etapě. Klobouk dolů."

Jiří Janeček s Viktorem Chytkou toho dnes zažili opravdu hodně. To, že čtvrtá etapa nebude zcela optimální, bylo jasné již při odjezdu z bivaku. "Odjížděli jsme s porouchaným zadním diferenciálem," popisuje situaci před startem Jiří Janeček. "Vzhledem k tomu, že nás čekaly duny, tak to bylo vážné. V rychlostní zkoušce se situace ještě zhoršila, když se nám na 22.kilometru zadní diferenciál rozsypal úplně. " Viktor Chytka popisuje, co se dělo dál: "Až po osmdesátý kilometr jsme se snažili jet jen na předek. Některé duny jsme dokonce couvali, abychom se přes ně dostali. Pak naštěstí přijela asistenční Tatra Martina Kolomého."

Vyprávění Jiřího Janečka o tom, co se dělo poté, připomíná tak trochu akční film: "Vyndali jsme zadní kardan a jeli vlečeni Tatrou až na 113. kilometr. Po cestě jsme šestkrát přetrhli pětitunovou tažnou kurtnu. Pak jsme navázali dvacetitunovou kamionovou a ta roztrhla tažné oko, takže jsme ji museli přivázat za rám. Dvacet kilometrů jsme vláli za Tatrou na čtyřmetrovém laně, takže nešlo ani vyjet do boku. Kdybychom se převrátili nebo jeli po boku, tak by to nebylo vůbec vidět. Byl to prostě neuvěřitelný a silně adrenalinový zážitek."

Co se dělo dál popisuje Viktor Chytka. "Díky pomoci naší asistenční Tatry jsme se dostali až na CP2. Protože nás ale čekaly velké duny, tak tažení dál nebylo možné. Z CP2 jsme proto odjeli na přední náhon po silnici. Díky tomu jsme neprojeli tři waypointy a nezbývá nám než čekat na to, jak nás komisaři potrestají."

Jiří Janeček bere nastálou situaci s nadhledem: "To je Dakar, to je rallye. Včera nám přálo štěstí, dnes zas někomu jinému. Každopádně se zdá, že se historie opakuje, protože přejezdy mezi Argentinou a Chile nám příliš nešly ani minulý rok."

Dušan Kunovský dnes zajel svůj standard a rychlostní zkoušku si pochvaloval: "Byla to opravdu pěkná erzeta a ani počasí nebylo k zahození. Proti včerejšku, který byl strašný, to dnes byla óda na radost. Auto jede tak jak má, dokonce i duny jsme projeli bez problémů. S naším dnešním výkonem jsem spokojený." Posádka před startem využila přítomnosti týmových Tater a pro jistotu si půjčila trochu nafty: "Jistota je jistota," komentoval situaci Libor Latiňák.

Většinový vlastník společnosti Central Group Dušan Kunovský díky dnešku trochu opravil svůj názor na závodění: "Dostal jsem opět chuť závodit. Zítra nás ale zase čeká náročný terén, tak se musíme pořádně připravit."

Oldřich Bražina se dnes výjimečně příliš neusmíval. Jeho stroj si totiž s hlubokými písky a dunami příliš nerozumí: "Chybí mi výkon a díky tomu se dostávám do problémů. Byl bych schopen jet mnohem rychleji, ale prostě to nejde. V písku mi to jede maximálně devadesát a to je málo. Nejhorší je, že teď už s tím nejde nic udělat. Prostě to musím dojet a třeba mi bude přát i trochu štěstí." Navzdory problémům s výkonem svého stroje však Olin zůstává optimistou: "Je to jen závod, byť krásný závod. Na světě je ale i spousta jiných krás. Ono to nějak půjde."

Roman Krejčí dnes přijel na start rychlostní zkoušky málem pozdě, nikoliv však vlastní vinou: "Během tankování na hranicích mezi Argentinou a Chile jsem musel dlouho čekat ve frontě a pak málem nestihl start. Startoval jsem prakticky hned, jak jsem dorazil, takže jsem si ani nestačil nalít vodu do camelbagu."

Dnešní etapa se Romanovi příliš nezamlouvala: "Bylo to moc kamenité a rychlé a to mi nevyhovuje. V písku schované balvany jsou pro motorkáře doslova pastí. Naštěstí jsem neupadl."

Protože si Roman servisuje svůj stroj sám, tak se jej snaží na trati šetřit: "Raději moc neriskuji, protože bych to pak musel sám spravovat. Jedu s rozumem a pořád myslím na to, abych dojel."

Jan Veselý nastupoval do závodu s bolavými zády a během dne spolykal pět brufenů: "Strašně mě po včerejšku bolela záda. Celou spojovačku i etapu jsem jel ve stupačkách, protože jsem si prostě nemohl sednout. "

Vědom si včerejšího nebezpečného pádu, snažil se jet rozumně, ale přesto upadl: "Vytekl mi zadní tlumič, ale mám podezření na to, že ten tlumič způsobil již můj včerejší pád."

Honza jel také vůbec poprvé do velkých dun: "Dnes jsem si odbyl premiéru na velkých dunách a celkem mi to šlo. Člověk musí přemýšlet a číst terén i itinerář. S tím zatím ještě trochu zápasím, ale už je to mnohem lepší."

Martin Kolomý dnes pomáhal Toyotě Jiřího Janečka. "Jeli jsme svižně, Tatra jela bez problémů. Kluky jsme dotáhli až na CP2 a odsud jsme pak pokračovali sami."


Vaše názory

K tomuto článku zatím nebyl připojen žádný názor