Jurek Hueber
Kdo z nás nezná ten pocit, když projíždíte okolo motorkářských pomníčků, roztroušených u silnic, kdy vás sevře divná myšlenka a vy zapřemýšlíte, co že se asi na tomto místě jen stalo a přejete si, abyste nedej bože neměli podobnou smůlu i vy? Pomineme li plechovkáře, kteří nás mnohdy ohrožují zvláště nevybíravým způsobem, nutno zmínit též, že stále častěji zaznamenávám ohrožení z řad motorkářů. Znáte to, otřískanou šestku cebro dnes klučina pořídí za pár kaček, nějaká korunka z pojistného spoření rodiči se taky sejde a úvěr od bank je v dnešní době maličkost. Chápu, že po čtyřicítce člověk přemýšlí trochu jinak a nerad bych zde mladším motorkářům stranil. Na druhou stránku, s názorem jednadvacetiletého mladíka, : „ty tomu strejdo nerozumíš“, okázale předvádějícího se jízdou po zadním v městském provozu, nemohu souhlasit. Vzpomínám na osobní setkání s mistrem řídítek, dnes již tragicky zahynulým Pavlem Hanzlíkem, v roce 2005. Tehdy u Rokycan předváděl exhibici na jednom z naších klubových setkání a byla možnost si s nim popovídat. Pavel měl rád legraci a opravdu uměl. Přesto všechno, říkával že podobné exhibice do provozu nepatří. Víme, že jednoho dne mu to nevyšlo, tak jako Ondřeji Lelkovi a mnoha dalším. S úctou jsem vždy vzhlížel na závodech veteránů v Branné k Rakouskému jezdci, Martinu Loichtovi. Martin bravurně vyhrával a uměl jet tu nejlepší stopu. Sledovat jej při závodech byl opravdu zážitek. Jel vždy na jistotu a s přehledem. Bohužel, ani on již dnes není mezi námi. A tak si říkám, čím více jsme zranitelnější my, prostí amatéři? Čím více nebezpečí hrozí nám, kteří nejsme takoví mistři, jako ti, kteří to s řídítky uměli a přesto jednoho dne neměli štěstí? Říká se, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Samozřejmě, jízda na motocyklu vždy byla, je a bude adrenalin. Leč musím li uhýbat před skupinou střelců, kteří si to mažou na supersportech zatáčkami a nějak je to vyneslo do protisměru na mne, mne nebaví. Vidím li v zrcátkách za sebou obnaženy výfukové svody zespod, kdy při dosednutí se naše kolena lehce dotknou, či dvoustovkou se na vás řítící motocykl zezadu, vás na poslední chvíli podjede z pravé strany (úúúfff, ještě že jste mu tam právě neuhli…) je prostě na prd. Nevím, zda je možno bez rizika trestního stíhání přesvědčit tyhle týpky, že i vy máte právo dojet ve zdraví domů a že máte pro letošní rok ještě hodně plánů. Těch křížků u cest přibývá a TV Nova má dobrou pastvu. Mnohdy bohužel, opodstatněnou. Anebo, že bych tomu vážně nerozuměl… ?
Ilustrační Foto: Tom D.