Buben, 12.9.2013
Čtvrtý a také poslední den, který jsme ve Vysokých Taurách strávili, jsme věnovali výletu podél hranice s Itálií a přejezdem Pustertaler Hohenstrasse. Výlet co do nájezdu kilometrů určitě nejkratší a co do náročnosti určitě nejlehčí. Však nás taky další den čekal přejezd domů.
Probouzíme se do dalšího slunného alpského rána a mlaskáme si při pohledu na prosluněné údolí a majestátní Grossglockner z našeho balkonu. Lepší počasí už ani být nemohlo. V poklidu posnídáme a vyrážíme.
Vyjíždíme z Heiligenblut směrem na jih na Lienz a zde se napojíme na silnici č. 100 (E66) směr Itálie. Po necelých dvou kilometrech je třeba si ohlídat odbočku vpravo na Pustertaler HS, která je značena dostatečně velkými cedulemi.
Silnice se zakousne do svahu a počíná nabírat výšku. Vlevo pod námi se táhlo údolí řeky Drau s mezinárodním tahem E66, ale tady nahoře byl obraz okolí úplně jiný. Klid a mír, rozkvetlé horské louky a pastviny a v nich rozeseté místní usedlosti a malebné vesničky. V den našeho průjezdu se zde slavil nějjaký svátek (asi v celém Rakousku) a lidé byli oblečeni do krojů a sdružovali se u kostelů a na návsích. Jak by se řeklo - lidí jak vo pouti.
Silnice vede dál zaříznutá do strmého svahu a občas je opravdu znát, že zde panuje hlavně v zimě drsné klima. Na některých místech je povrch vozovky rozpraskán dlouhýmy trhnlinami, ale komfort cestování to nijak zvlášť nesnižuje. Pokud byste potřebovali, jde na několika místech sjet přímou cestou do údolí na hlavní silnici, jinak vás PHS dovede až na křižovatku s E66 ve vesnici Abfaltersbach. Odtud následuje asi 7 kilometrový přejezd po hlavní silnici do obce Heinfels. Tu nemůžete minout, protože už z dálky vás bude vítat místní hrad, střežící kdysi obchodní stezku do Itálie. Dnes funguje jako hotel.
Projedeme pod hradem, dáváme se první odbočkou doprava a nabíráme směr sever. Údolím místní říčky dojedeme do obce Auservillgraten, kde se cesta rozdvojuje do dvou horských údolí, která při pohledu na mapu tvoří jakési srdce. My jsme zvolili cestu vpravo na Vinkeltal.
Po chvíli přechází asfalt v šotolinku a značně prořídne i zástavba. Čeho ale přibývá jsou všudypřítomná zaparkovaná auta na italských značkách. Jak jedeme dál, čekáme nějakou atrakci nebo něco, co by stálo za italskou návštěvu, ale kromě kopců okolo na nic nepřicházíme. Zastavujeme tedy na jednom plácku, kde odlehčíme motorkám i tělu a rozmýšlíme nad mapou, co dál. Kousek od nás bzučí včely kolem úlu, opodál se volně pasou koně. Horský vzdoušek a klid, sem tam přerušený průjezdem auta...
Padá rozhodnutí pokračovat, kam až to půjde, a tak se jede dál. Na konci údolí na nás čeká parkoviště, malý penzionek a jinak nic :-). Pár fotek a otáčíme koníky na cestu zpět do civilizace.
Vracíme se do Heinfels a míříme zpět směr Lienz. Po několika kilometrech uhýbáme doprava na 111tku a hned nás čekají skvělé zatáčky ve stoupání na Kartitsch. Neuvěřitelně pohodové a přitom svižné poježdění překrásnou krajinou a s minimálním provozem nás dostává. Několik obcí a s tím spojené zpomalení na kráse tohoto úseku nic neubírá. Pauzičku si dáváme u starého vodního mlýna, kde se nestydatě odhalíme, čímž vystrnadíme nějaké Italy.
Jak minula hodina oběda, začínají se ozývat naše žaludky, že by smesly nějakou tu nakládačku, a tak jim vyhovíme ve městě Kotschach Mauten. Je pěknej hic, takže si v pěkné restauraci na zahrádce sundáme boty a fusakle. Nikoho to ale nepohoršilo a nám o dost víc chutnalo. Kecáme o zažitcích z minulých dnů a připravujeme se pomalu na zítřejší odjezd. Na penzion se dostáváme po silnicích 110 a 100 do Lienzu a dál na Heiligenblut.
Závěrem bych rád zmínil, že tento byť kratší výlet byl nabitý novými zážitky a překrásnými pohledy na Alpy, které nám ukázaly svou vlídnou tvář a zachovaly nám přízeń, co se počasí týká, až do posledního dne.
P.S. Při návratu domů vyrážíme poměrně brzy a tudíž projíždíme GGHAS v nulovém provozu, zato s několika přebíhajícími svišti přes silnici. Jednou došlo i na ostré brzdy, tak bacha na ně, lumpy!