Marek Olbert, redakce MotoRoute, 5.12.2018
Nové kufry na motorku - GIVI
Všechno stárne, což se týká i mých kufrů Givi E 41 Keyless. Mají na letos třicetileté Cagiva Elefant 650 odcestováno přes 120.000 kilometrů (za 15 let mého provozování), silniční lišaj s dálničního asfaltu při defektu předního kola, koulení se ze srázu v Rumunsku i volný pád při zarytém stojanu do asfaltu v rozpáleném Istanbulu.
První myšlenka byla, že to nebudu hrotit a pořídím jen nové držáky a kufry budu moci mezi oběma motorkami přehazovat. Pořád se na kufry Givi E41 Keyless dají koupit nějaké díly, ty moje jsou funkční, ale přiznávám, už fakt nevypadají svěže a zadní Monokey E45 je ještě větší veterán. Na novou motorku chci nové. Když už, tak už...
Kdo mě zná, ví, že si ze všech domácích i zahraničních výletů vozím med, a aby se někam do už tak plných kufrů při jízdě ve dvou nějaká ta sklenice vešla, bylo třeba opět hledat něco objemného a ne moc hranatého. Hlinikáče Givi se mi líbí, jsou drsňácké, mají velký objem, jsou hodně bytelné, na multistradu mi však vzhledově nepasují. Dávat na bok objemné horní kufry by šlo, hafo místa na všechny zbytečnosti, ovšem zkušenosti potvrzují, že bývá při nevhodné velikosti problém s jízdními vlastnostmi. Tedy chce-li se s motorkou jezdit svižně. Ostatně i originální kufry od výrobce motocyklů na sobě mají nálepky o potřebě snížené rychlosti jízdy a to jsou často menší objemy a situované pevně do rámu.
Čtrnáctidenní cesta na Elefantovi do Itálie pod stan vskutku nebyla o svižné jízdě.
Takže co vybrat?
Líbí se mi originál Ducati kufry, ovšem jejich reálný objem je natolik smutný, že koukám po osvědčené italské klasice Givi. Sto lidí sto chutí, takže vybírám subjektivně. Líbí se mi kufry Givi V35, protože se dají koupit v černé barvě bez dalších design prvků navíc. Dá se však u nich vybrat červená nebo stříbrná odrazka, což mi přijde fajn, taky mají klasický úchyt, což je úplně super. Nesedí mi však velikost 35 litrů a nutnost použití držáku PLX. Držáky PLX jsou naprostá špička, velice pevné a stabilní uchycení, kombinace zasunuté konstrukce držáků a design kufrů motorku zeštíhlují, ale jiné kufry, než ty pro PLX, na ně nepasují. Rád bych však v případě „neasfaltového“ výletu nasadil právě ty staré Keylessy, protože co kdybych někde hodil motorku do kopřiv a kufry rozbil, že...
Moc se mi líbí novinka Givi V37N, ten stříbrný šíp, jakoby se barevně inspiroval u E41, ovšem objemem mi na Multistradu nepasují. Jsou o dva litry větší a objemnější než Givi V35, vypadají fakt skvěle, ale opět uchycení PLX.
Procházím tam a zpátky širokou nabídku italského výrobce Givi na www.motosp.cz a po zralé úvaze objednávám horní E460N a dva boční E360N včetně potřebných držáků. Proč zrovna tyhle dva typy? Oba k sobě barevně pasují, navíc matná černá s červenými odrazkami na červené Multistradě s matnými černými prvky bude super. Kufr E460 se čtyřiceti šesti litry objemu se chlubí možností pojmout dvě integrálky, což je skvělé a kufry E360 trochu klamou názvem, protože mají každý 40 litrů, navíc oboustranně uchopitelné madlo jako na klasickém cestovním kufru. No a samozřejmě klasický PLR tříbodový úchyt, kam můžu nasadit starší Keylessy, když se uskromním, tak i GIVI E21N Cruiser, což jsou zakulacení předchůdci současných malých kufrů E22N, které mám taky. Tyhle kufry jsou super pro jednoho. Se spacákem a stanem přivázaným místo spolujezdce, stačí jejich objem na vše potřebné. Nějaký ten náhradní textil, boty, ešus, vařič, hygiena,...
Boural jsem s nimi v Alpách, klouzajíc po boku čelně do skalky, ještě před tím, hned první den, frajerským smykem s odhozením motorky na oplocení pastvy. Všechno přežily jen s odřeninami, ale zlomily se řídítka na straně spojky. Vyřešeno v blízkém statku kvalitním obvodovým svarem. Doma jsem pak řídítka vyměnil za nové.
Tak super, mám vybráno. Pár kliků myší, vybírám platbu převodem předem, nemám rád dobírky, a jen počkat na doručení.
Za dva dny přebírám od spedice dvě objemné krabice a řežu do nich...
Horní držák SR312 na zadní kufr je klasika, pár trubek, podpěra, plotna.
Nosiče bočních kufrů jsou však nestandardní, díky možnosti jednoduše odejmout samotné držáky a jezdit bez nich, kdy na motorce zůstanou jen montáží prvky. Vše si rozkládám kolem motorky, vytahuji z dílny základní sadu s plochými klíči a imbusy, jen letmo kouknu do návodu a začínám montovat zadní plotnu.
Se zadním kufrem se jezdí skoro pořád, tak musí být první. Ne? Dvacet minut a je hotovo.
Připravuji díly pro montáž bočních držáků, ladím umístění jednotlivých dílu a... SAKRA. No jasně, nečtu, nevím. Abych mohl namontovat boční nosiče, musím sundat horní držák a montáž začít od boků. Jsem jelito... Pro jistotu si návod pokládám vedle nářadí a průběžně do něj koukám.
Vizualizace montážních ploch a otvorů v návodu je dokonalá, díky siluetě opravdové motorky. Všechny spoje mají svůj specifický spojovací materiál rozkreslený, díky čemuž jednoduše a přesně přikládám jednotlivé díly tam, kam patří.
Na Elefanta 650 nikdy nikdo držáky kufrů nenabízel, takže jsou celé dělané doma na míru a pro jejich bytelnost ve dvou místech navařeny přímo na rám. Trubky od Givi jsou jiná liga, mnohem mohutnější a systém vzájemného vyztužení a zpevnění velmi promyšlený. Uf, je hotovo.
Montuju zpátky horní držák a plácám se po rameni, protože není nikdo kolem, kdo by mě pochválil :-) Vypadá to moc dobře a montáž byla snadná. Protože během motnáže řeším několik telefonických hovorů, čas neměřím, ale odhaduju, že sakum piku hodina a půl, spíše méně. Tedy i s cvičnou demontáží horní plotny.
Odnímatelné boční držáky mají nezvyklý upínací systém se speciálním klíčem.
Předpětí jednotlivých otočných zámků nedovolí konstrukci jakýkoliv nežádoucí pohyb a vše je velmi pevné.
Líbí se mi i černé matné lakování, které se ukázalo, po nechtěném upadnutí konstrukce na zem, dobře odolné.
Aby se nestalo, že si někdo se stejným klíčem držáky půjčí, pro pocit bezpečí je konstrukce odnímatelných držáků vybavena oky, do kterých je možné vložit kladku a nosiče neoddělitelně uzamknout.
Na obrázku v eshopu vše vypadalo dobře, ovšem radost z reality je nenahraditelná.
Uběhlo pár dnů zatěžkávacího ježdění kolem komína a přichází termín dovolené. V plánu je koupat se v moři kdesi v Albánii, což je hodně lokalit pro nákup medu a jiných dobrot. Kufry mají celkovou nosnost 30 kilogramů, což se hravě podařilo naplnit už při odjezdu a překonat už v Sarajevu, kde kupuju od starousedlíka litr výborné rakije. Cestou zpátky přibude albánská pálenka, pět kilo medu, nějaké maďarské salámy a vína, různě cestou několik drobných suvenýrů. No... Přetížení bylo znát hlavně při manipulaci na místě, za jízdy to bylo v pohodě.
Nutno však říct, že nosiče i kufry cestu zvládly bez uzardění a bezpečně dojely zpátky domů. Domácí vážení ukázalo 46 kg. No co už... Konstrukce nosičů se ukázala velmi pevná a kladku jsem nepotřeboval. Kufry mě baví. Jsou pevné, přitom dovolují trochu nevhodného zacházení, třeba při klekání na ně, abych je vůbec zavřel. Do zadního kufru se dvě přilby vejdou hladce a ještě něco málo navíc. Třeba PET láhev s vodou. Taky mě baví ty dlouhé odrazky. Večer na parkovišti, když kolem projížděly sem a tam auta, byla motorka pěkně vidět.
Tož tak, jak to bylo s novými kufry. Je dobré, že má značka GIVI takový výběr a sto lidí se stem chutí má z čeho vybírat.