Ranjibar Swan, redakce MotoRoute, 7.6.2021
Honda GL1800 Gold Wing Tour DCT
Pohled jiného redaktora - doplnění k testu motocyklu Honda GL1800 Gold Wing Tour DCT uveřejněném v magazínu MotoRoute 3/2021.
Foto: Hynek Blinka, Ranjibar Swan, Marek Olbert
Gold Wing – to je prostě pojem. Snad už děti v mateřské vědí, co je Gold Wing...
Může si kdo chce co chce říkat, kolik že má GW konkurentů, ale můj osobní názor je, že už žádného. Kdysi to vypadalo trochu jinak, ale soupeři přestali svá želízka v ohni vyrábět a GW se zatím průběžně vyvíjel. Přímá konkurence tedy neexistuje, ta nepřímá, řekněme v rámci kategorie supertourerů, je prostě jinde. BMW sice taky dělá šestiválec prošpikovaný technikou, ale svezení a i zvukový projev jsou výrazně o něčem jiném. A např. taková Electra Glide vypadá snad ještě impozantněji… ale je to H-D, prostě míří na jiného zákazníka, filozofie je naprosto odlišná a pocit z jízdy, tam snad ani nemá cenu pokoušet se srovnávat. GW je prostě svůj, beru to jako dogma.
Pokusím se popsat své zážitky ze dvou dní, kdy jsem ho vlastně jen převážel z matičky stověžaté do Chacharstánu a druhý den do Šalingradu. Ano, názvy nejsou úplně korektní, ale o města tu přece nejde. Jde to těch cca 800 km za dva dny v teplotě kolem deseti stupňů. Do Ostravy přes Hradec a po dálnici, do Brna víceméně po okreskách.
A rovnou řeknu, že na každé jiné motorce by to bylo podstatně, ale podstatně, horší. GW svého jezdce hýčká ve všech směrech, nevnucuje mu svoje vrtochy a nějaké ultimativní vlastnosti, prostě snaží se udělat vše, co mu jen na očích vidí. Topí, hraje, chrání, jede jako po másle.
Celá motorová jednotka je vyladěná k dokonalosti, sebevědomý šestiválec s podmanivým zvukem (nechápu, jak to ti malí milí šikmoocí inženýři dokázali za existence Eura 5), přesně a rychle řadící převodovka, pohodlí, ochrana, pocit solidnosti a trvanlivosti. Opravdu mu snad není co vytknout, pokud si samozřejmě člověk uvědomí, jaká je to kategorie, že nesedí jen tak na něčem, ale na GW. V našem případě v té nejlepší a nejdražší konfiguraci, Gold Wing 1800 Tour, jejíž cena se blíží k milionu korun českých. Konkrétně 920 tisíc, ale doplňků jsou plné katalogy, takže…?
Takže by bylo hodně smutné, najít na něm nějaké zásadní mouchy už v této, řekněme, základní verzi bez cingrlátek.
Poslední generace GW značně zevropštěla, opustila svůj výsadní post křížence choppera, skútru a kolečkového křesla pro invalidy s rádiem. Ne že by na tom původním bylo něco špatného, spousta lidí to tak prostě chce, ale ten současný je o poznání víc agilnější a víc motorka, byť stále nezvykle mohutná. A ve všech režimech se na něm jezdí náramně.
Ve městě je díky nízkému těžišti, širokým řídítkům a automatické převodovce vcelku příjemný společník, byť tedy na proplétání kolonami nemá úplně ty správné míry. Na dálnici vynikne kromě sebevědomé síly přávě mohutnost podpořená osvětlením, takže je takřka k nepřehlédnutí a při zvýšeném tempu si razí cestu naprosto bezproblémově, tím chci říct, že si ho ve zpětném zrcátku opravdu snad každý všimne a klidí se mu z cesty. V rámci legálních rychlostí má síly na rozdávání a jízdní vlastnosti dobře usazeného rozjetého vlaku.
S narůstajícím tempem, samozřejmě vyzkoušeném na obligátním uzavřeném letišti, mu esprit nijak nedochází, ovšem kolem 180 km/h zasáhne omezovač, nebo co to tam kruci je. Ne že by tokal v omezovači nebo motor nějak vynechával, ale prostě víc to nejede ani do kopce, ani z kopce. Což teda vyzkoušet na letišti byla docela výzva...
GW je samozřejmě především dálkový speciál. Někdo ty dálky urazí po dálnicích, to bude na GW naprosto v pohodě a ve špičkové kvalitě, někdo po normálních silnicích a třeba i po okreskách. A tam tedy GW překvapil, alespoň mě, nejvíc. Nejen že jede skvěle, je pohodlný a v každé vesnici přináší radost svým úžasným brumláním, on je navíc velice úsporný a bezproblémově obratný. Samozřejmě, není to motokolo, ale už to taky není ta trochu neohrabaná buchta.
I při svižném cestovním tempu se spotřeba pohybuje pod 6 l/100 km (nutno tady zmínit, že palubní počítač u námi testovaného kusu měl asi nějakou kalibrační závadu, protože lhal snad o dva litry), odpružení filtruje nerovnosti jak létající koberec a na palubě je takových blbostí, že pokud pilota přestane bavit okolí, vydovádí se při změnách nastavení a vyvoláváním různých fičur z infotainmentu po mnoho a mnoho kilometrů.
Ne, nesedí se na něm úplně jako na normální motorce, ne, nechová se jako klasická motorka, a ne, už to není „autobus“. Je to neuvěřitelně zábavná, pohodlná a drahá věc. Prostě chci ho! Bohužel na něj nemám… takže nic, ale i tak, opravdu mě nadchnul. Motorky mám tři, např. BMW R 1200 RT, ale proti GW je to fakt heblo, přestože špatná není, jen není tak dobrá.
Co se týče jízdních režimů, tak asi mám tupý zadek, ale v nastavení podvozku jsem při změně režimů žádný zásadní rozdíl nepozoroval. V agilitě by se dalo říct, že ano, Tour je prostě univerzál, Econ se sbírá z nízkých otáček, Sport naopak drží vyšší až zbytečně vysoké otáčky, což zvyšuje spotřebu a nejspíš i sebevědomí majitele, jaký že je ultimativní borec. Ale upřímně, přestože GW opravdu umí zabrat a jet neuvěřitelně svižně, při přechodu na ofenzivní jízdu je lepší přejít do manuálu a řadit si sám, resp. při očekávaném většinovém provozu ve zvýšeném tempu bych spíš volil klasickou převodovku, byť DCT určitě řadí rychleji. Rain jsem nezkoušel, to bude taková ta klasická vydechlotina pro zoufalce.
Samozřejmě je přítomna kontrola trakce, která v různých režimech má trochu odlišné nastavení, ale je tam pořád a je dobré na ni nezapomínat, hlavně tedy na křižovatce. Protože GW dokáže při snaze o raketový start v pohodě protočit zadní kolo na suchém asfaltu i na Econ režim. No a HSTC od Hondy skutečně není launch control. Takže GW zabere, zadní kolo se pokusí protočit, probudí se HSTC a po několik dlouhých vteřin (asi tak dvě) GW kucká a chrchlá jak starý tuberák, ovšem hlavně skoro nejede. A že jsou to opravdu hooodně dlouhé vteřiny. Je to prostě nepříjemné, ale asi bezpečnost si to žádá, tak to tam je. Jak říkám, je dobré na to pamatovat a naučit se s tím žít.
Nebylo mým úkolem tu popisovat motorku a všechny její vychytávky, ale pokusit se zprostředkovat pocity z jízdy. A ty jsou vesměs pozitivní a nadšené. Samozřejmě, nemůže po GW nikdo chtít agilitu motarda, nebo obratnost uječené sportovní šestistovky. Nicméně to, co dělat má a co od něj nejspíš případný majitel bude očekávat, to dělá prostě úžasně. Za málo benzínu jede jako z praku, při impozantním zjevu je vcelku velmi obratný, má krásný zvuk a perfektní podvozek.
Ano, mohl by mít víc odkládacích prostor vpředu, mohl by mít za ty prachy inteligentní světla a nemusel by mít ten omezovač na 180. Osobně by mi nejvíc vadily ty odkládací prostory, protože pokud by si ho člověk pořídil prioritně pro dálkový provoz ve dvou, každý úložný prostor se hodí. Ano, ti co mají na GW, jezdí s kreditkou, já vím. Říkám, že by to vadilo mě.
Ale co se týká motoru, převodovky, podvozku, před tím vším uctivý hlubokosklon. Vzhled, praktičnost, cena... to vše už lze posuzovat subjektivně a je na vůli každého soudruha, přesto si myslím, že Gold Wing zůstal ikonou.
Vizuální srovnání supercesťáku Honda STX 1300 Pan European vs. Honda GL1800 Gold Wing Tour DCT
