Jurek Hueber, 7.9.2012
Setkání „Těžké vozby“, Beskydy – Bílá, 31.8. – 2.9. 2012
Vzpomínáte na letošní setkání skandinávských božských „bytostí“ Valkýrií, o kterém jsme Vás nedávno informovali? Bystří čtenáři jistě vědí, že se jednalo o akci nazvanou INZANE 2012 a pořádal ji pro své členy Valkyrie Riders Cruiser Club, zkráceně též VRCC (www.valkyrieridersmoravia.cz) v překrásném prostředí hotelu Wellness na břehu lipenské přehrady.
Ano, bylo to setkání evropských majitelů a příznivců strojů Honda F6C Valkyrie, zkráceně nazývané též „Těžká vozba“. Pomineme-li vznik klubu VRCC, asi jen málokdo ví, že setkání „Těžké vozby“ má svůj původ v Beskydech a jeho zakladatelem je Svatopluk Mechel, kterému ale mezi motorkáři neřekne nikdo jinak, než Rebel. Měli jsme možnost s redaktory MotoRoute navštívit letošní, již desáté setkání, konané opět, kde jinde, než v Beskydech. A jeho pořadatelem nemohl být rovněž nikdo jiný, než opět jeho „otec“ a zakladatel Rebel.
Letošní 10. ročník "Těžké vozby" měl své zázemí v překrásném ubytovacím areálu Ondrášův Dvůr, v Bílé-Mezivodí. Byť počasí trošku zlobilo, Rebel se svým týmem připravil skvělou akci. Dobrá zábava, skvělá jídla a bohatá tombola patří již standardně k těmto setkáním. Nelze nezmínit ani sobotní vyjížďku. Ta vedla do nedaleké Ostravy, kde si mohli účastníci připomenout někdejší časy rozmachu „železného Molocha“, totiž prohlédnout si část industriálního komplexu Dolních Vítkovic, dnes již historických Vysokých pecí. Stranou nezůstala ani návštěva „Dne Amerik“, setkání limuzín a všeho, co k nostalgii Route 66 patří. Závěr večera pak patřil diskotéce a povídání s přáteli.
Byť Rebel měl mnoho práce s organizováním setkání a jeho průběhu, mohli jsme jej alespoň chvíli zdržet k několika otázkám.
Sváťo, setkání "Těžké vozby" je na české motoscéně již poměrně známou, každoroční událostí. Pověz našim čtenářům, co tě před těmi deseti léty přivedlo k jeho založení?
Dříve jsem dělal setkání, které bylo otevřené všem. Neslo název Beskydy a byl to otevřený sraz. To bylo v počátku rozmachu motorkářství někdejších devadesátých let. Postupem času na setkání jezdilo stále více motorkářů. Bohužel, s rozvojem vlastnictví motorek přibylo mezi motorkáři i těch „černých ovcí“, které kazily dobré jméno srazu i pohodu účastníkům a bylo je potřeba mnohdy umravňovat. Tak to šlo po několik srazů, než mi došla trpělivost a řekl jsem dost. Dnes již organizuji desátý ročník setkání „Těžké vozby“. Za tu dobu se na žádném z těchto srazů nerozbila ani jediná sklenice.
Proč jsi se rozhodl právě pro setkání „Těžké Vozby“?
Především to bylo mé vlastnictví šestiválcového motocyklu, který se na náš trh dodával v devadesátých létech. To jsem tehdy pracoval v ostravské Hondě a měl jej denně před očima. Nemohl jsem jinak, než jej mít. (smích) Pak to byl také fakt, že tenhle typ motocyklu si nekupují ztřeštěnci, ale spíše „kluci“, kteří již mají něco za sebou. Od těch se neočekává, že by vám na setkání udělali brajgl. No a pak je to také láska k šesti hrnkům. (smích)
Jsou tahle setkání určena jen pro šestiválce?
Ne. Jsou otevřená motocyklům nad 1500 cm. Tedy Triumphům, VTXkám, Vulcánům, tatrováckým trikům a dalším velkoobjemovým motocyklům. Pro holky tyhle podmínky však neplatí. Děvčata mají přístup na jakémkoliv motocyklu.
Jaký motocykl nyní vlastníš?
Mám pořád svou Valkyrii a už si ji nechám. Je nezničitelná a skvělá. Pak mám ještě Valkyrii Rune a Gold Wing sidecar. Ten se bude hodit, až budu starej dědek, anebo k vození vnoučat. (smích)
Rebele, připravil jsi skvělou akci a je to opravdu znát z báječné atmosféry, která zde všude vyzařuje. Přejeme mnoho dalších zdařilých ročníků. Prozraď naším čtenářům ještě závěrem, kolik se vás na tomto jubilejním, desátém ročníku sešlo?
Díky. Je nás zde letos jen 45 lidí na deseti motorkách. Bohužel to je na vrub špatného počasí, neboť se nám mnoho vzdálenějších omluvilo. Jinak bývá vždy okolo sta lidí.
Tento sraz sice nebyl oficiálním srazem klubu VRCC, ale přec si jen mnozí jeho členové nenechají ujít. Nechyběl zde ani president Valkýristů Radek „Drag“ Holomáč, či zakladatel krušnohorského Spolku přátel jedné stopy, Honza „Taťka“ Mič a další. Nutno říci závěrem, že sraz se opět povedl a majitelé dnes již legendárních Valkyrií nejsou žádná ořezávátka. Ono těch šest hrnků přece jen něco váží. V každém případě, díky Rebele a kluci, že tyhle akce děláte. Přejeme Vám na těch Vašich valkyráckých cestách mnoho zdaru a ať Vám ty šestihrnky ševelí, jak mají.
Foto: F6 Cicik - Málek