Nacházíte se: CESTOPISY / Jednodenní výlety

TIP - Muzeum posledního dne

Jirka Bašný, 5.6.2009

Ti starší z nás pamatují doby nedávno minulé, kdy povolání havíře bylo nezdravě vynášeno, upřednostňováno a i jinak tabuizováno. Poté, co se skoro vše u nás změnilo, se tento druh lidské činnosti stal jedním z mnoha. Havířina byla, je a bude náročná a nebezpečná. Normální smrtelník se dolů prakticky nedostane, a jedinou možností jak si alespoň trochu přiblížit tohle těžké zaměstnání, je návštěva některého hornického muzea. Kdo navíc má rád „krásné staré stroje“, tak si rozhodně  na nabídnutém výletíku přijde na své. 

„Majrovka“ stále žije 

Jedním z nejznámějších uhelných revírů je ten kladenský, ležící na severozápad až západ od hlavního města. Je také nejstarší, první uhlí se tu začalo těžit koncem osmnáctého století. Jak se revír vyčerpával, těžba postupně klesala a náklady naopak stoupaly, až na přelomu tohoto a minulého století byla činnost zastavena úplně. Poslední hřebíček do rakve byl i neočekávaný výskyt metanu a s tím spojené neštěstí, čímž se staly otevřené doly vyloženě nebezpečné pro své pracovníky.

Naštěstí, doba je tak pokročilá, že se všechno šmahem nezlikvidovalo, ale část povrchového zařízení  bylo zakonzervováno a upraveno jako skanzen. Tím dolem, na který padl výběr, je i z místních písní a historek známý důl Mayrau, zvaný „majrovka“. Jeho šachty jsou sice podle důlních regulí zasypány, na povrchu však zůstalo vše zachováno tak, jak to havíři a ostatní pracovníci opustili, a měli se sem druhý den vrátit. 

 

 

Z Kladna na sever 

Důl Mayrau neleží přímo v Kladně, ale na kraji nedaleké vesničky Vinařice. Do ní lze dojet ze středu Kladna přímo na sever přes Švermov, kde se odbočí mírně vlevo do Vinařic. Zde se uhne opět vlevo, vyjede z vesnice a po necelém půlkilometru ve sjezdu do údolí se areál dolu nachází po pravé straně. Splést se nelze, těžní věže ukáží cestu a nevšimnout si jich nelze. Další přístup je sjet z rychlostní komunikace Praha – Slaný na Pchery, odtud je do Vinařic jen kousek. 

Parní mastodonti 

Chloubou celého skanzenu jsou tři těžní stroje, dodnes v provozuschopném stavu. Nejstarší (a nejmohutnější) z nich je parní stroj z roku 1905 ze smíchovské továrny Ringhoffer a návštěvníci mají možnost jej vidět v činnosti. Mimochodem, takový zdvihový objem hned tak neuvidíte, stejně tak poznáte, že i kliky a čepy mohou být i větší než u největšího powercruisera.

Druhý parní stroj Koepe od firmy Ruston je menší, oba dva byly v letech druhé světové války předělány na mnohem hospodárnější pohon stlačeným vzduchem, a sloužily bez poruch až do ukončení provozu v roce 1997. Třetím těžním strojem je elektrický, vyrobený v ČKD Blansko ve dvacátých letech 19. století.V další části je možné shlédnout části důlního vybavení a dopravy, zde je nejvzácnějším exponátem elektrická důlní lokomotiva Siemens z roku 1904. K dispozici jsou i prostory, kde horníci pobývali před a po fárání, jakož i přes sto metrů důlních chodeb, vybavených vším, co k uhelnému dolu patří.

Zdař bůh! 

Jiří Bašný, R80GS 

Něco z netu: www.mayrau.wz.cz

A na závěr dnešního TIPu něco fotek z nejbližšího okolí dolu Mayrau. Vzhledem k mému vztahu k technickým a architektonickým památkám je jasné, odkud bude vítr foukat:-) No a ty známé a "profláknuté" turistické atraktivity jsou k najití jinde, na jiných serverech...


fotky okolí - 1
fotky okolí - 1
fotky okolí - 2
fotky okolí - 2
fotky okolí - 3
fotky okolí - 3
fotky okolí - 4
fotky okolí - 4
fotky okolí - 5
fotky okolí - 5
fotky okolí - 6
fotky okolí - 6