Vendula Kolářová, Ondřej Lapčík, 27.7.2017
Když si můj přítel chtěl koupit velkou cestovní motorku, už bylo celkem jasné, že se v létě někam pojede. Když byla konečně Honda XL 700 Transalp doma, začalo se přemýšlet, kam by mohl vést náš první výlet, a protože to byl výlet náš úplně první, a navíc za hranice, nevěděli jsme, co si sbalit, co potřebujeme a na co nesmíme zapomenout. To jsme zjistili až někde uprostřed Rakouska a spolu s tím přišla i zkušenost, že nemá cenu vzpomínat na to, co s sebou nemáme.
Protože ale věcí bylo i tak příliš mnoho, napadlo nás spojit motodovču s dovolenou u moře. Po domluvě s cestovní kanceláří se naskytla možnost, že dojedeme po vlastní ose a kufr se zbytkem věcí, potřebných na týden, nám cestovka přiveze autobusem.
V Rakousku
Jedno krásné červencové ráno jsme konečně vyrazili směr Rakousko, s cílem dojet až do Zell am See. Z Moravy je to do Vídně celkem blízko. U Vídně jsme najeli na dálnici A5, poté Vídeň po silnici S5 a konečně pak na dálnici A1, která vede přes Linz až do Salzburgu.
Odtud je to již jen kousek do Panorama kempu v Zell am See, kde je krásný výhled na lyžařské středisko Kaprun. Na recepci nám sdělují, že mají plno, ale pro nás jistě najdou místo, což nás dost těší. Nechce se nám již hledat další kemp.
Rozkládáme se proto na trávě u plotu a zjišťujeme, že si ani jeden z nás nenabalil boty na přezutí. Stavíme náš mini stan, do kterého se Ondra bohužel jaksi nevleze. Kupijeme si na recepci dvě piva a vaříme fazole z plechovky. Jdeme znaveni spát. Dnešek máme 533 km.
Ráno nás vítá dosti rozlámaně. Za to může malý stan, na příští velkou cestu si musíme koupit větší. Balíme a vyrážíme na známý Grossglockner. Z článků co jsme četli již dopředu víme, že to bude paráda. Kupujeme vjezdní lístek, dostaneme mapku a hurá do první zatáčky.
Vzhůru na Grossglockner
Máme krásné slunečné počasí, takže budou krásné fotky. Prudké zatáčky, dobrá silnice a docela dost motorek i aut potkáváme cestou nahoru. Zastavujeme na pár odpočívadlech udělat fotky, a když vyjíždíme nahoru, sjíždíme na silnici z kočičích hlav na Bikers-Point nebo také Edelweiss-Spitze ve výšce 2571 m n. m. Toto je nejvyšší bod, který se dá na této cestě dosáhnout.
Výhled jej opravdu dech beroucí. Lze spatřit až třicet třítisícovek. Je zde takzvaně „přemotorkováno“, ale dojíždí sem i nějaký nadšenec s Ferrari. Pořizujme několik fotek, převážně zatáček, které jsme projeli a vydáváme se zpátky na GG Hochalpenstraße. Projíždíme Fucher Törl (2428 m) a Fucker Lacke (2262 m), kde je originální domek hlídače silnice. Průjezd tunelem u průsmyku Hochtor (1504 m), kde je zajímavé, že i když svítí slunce a je bez mráčku, tak uvnitř tunelu prší.
Projíždíme klikatícími zatáčkami až do Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2369 m). Tady je nádherný výhled na Pasterze, nejdelší ledovec ve východních Alpách a také výhled na samotný Grossglockner. Silnice sem, vedoucí po úpatí hory Sonnenwelleck, byla opravdu úchvatná, plná zatáček a krásných výhledů i na přehradu a jezero pod ledovcem.
Přejezd do Itálie
Po malé svačince na parkovišti plném BMW vyrážíme do údolí na Lienz. Čeká nás cesta do Itálie, do Cortiny d’Ampezzo. Z Lienzu najíždíme na silnici E66, směr hranice a poté odbočujeme na SS51, která nás dovádí až na okraj Cortiny d’Ampezzo.
Nocujeme se v kempu Olympia. Příjemná paní recepční nás ubytovává na konci kempu u průzračně modré vody. Plánovaný okruh na Passo Falzarego už nestihneme. Kupujeme si něco na zub, jedny pantofle a pár sladkostí.
Večer přichází velká bouřka od hor a my se bojíme, že náš stan za 200 korun s voděodolností 1000 mm promokne, avšak Tesco asi dělá stany kvalitní. Horší bylo, že jsme přivřeli jeden spacák do kufru, takže trochu namokl a v noci v něm byla hrozná zima. Za tento den ujeto 171 km.
Ráno vstáváme už něco po páté hodině. Máme v plánu vyrazit brzo, abychom dorazili do Lido Degli Schacci někdy kolem poledne. Máme před sebou 253 km a doufáme, že pojedeme pohodářsky.
Z Cortiny d’Ampezzo jedeme směr Treviso, ale jakmile vyjíždíme z hor u městečka Vittorio Veneto, zvolňujeme na 30 – 50 km/h, protože Italové nejsou moc dobří řidiči a hlavně, dalších 166 km projíždíme obcemi. Sotva opouštíme jednu, střídá ji druhá, a my se ploužíme a ploužíme... Teplota stoupá o 10°C, což v černém motorkářském oblečení není zrovna příjemné. Taková menší sauna zadarmo.
Z Vittoroio Veneto pokračujeme směr Conegliano a Treviso po silnici SS13, kdy projíždíme klasickou městskou dopravní situací třetího stupně. V Mestre se doprava trochu zrychluje a řidiči si zde musí dávat velký pozor na dopravní značení. Je vhodné využít navigace.
Za městem nás vítá most přes mořskou zátoku. Poznáváme naprosto šílené italské řidiče, kteří jsou schopni předjíždět i zprava. Značky pro ně nic neznamenají a dělící čára pro ně není žádnou zdí. Občas lze spatřit i karabiniéri (policie), kteří se někde zašijí s radarem, ale motorky naštěstí měří pouze ve městě.
Mimo město se jezdí následujícím stylem. Na pravém okraji pruhu jezdí auta a motorkáři tvoří další pruh uprostřed silnice. Tento způsob toleruje i policie. Čeká nás cesta kolem mořského pobřeží až do Lida degli Schacci kde doražíme mezi první a druhou odpoledne.
Pohoda u moře
V kempu Florenz v Lido degli Schacci je pěkně. Dobře nám vaří a následující dva dny se koupeme v moři, které má kolem 25 °C. Další den se otáčí proudění a moře je tak studené, že v něm plavou jen otužilci.
Navštěvujeme městečko Commacio, kterému se přezdívá malé Benátky. Je protkáno sítí vodních kanálů a můžete tu potkat i gondolu. Procházíme po vyhlášených trzích, které se stěhují vždy každý den do jiného města. Zde se dá sehnat naprosto vše, od čerstvého ovoce až po razítka a medaile s Hitlerovým hákovým křížem. Každý pátek se tady koná večerní trh, kde se prodávají umělecká díla a starožitnosti.
Naše motorka zatím odpočívá pod plachtou u bungalovu až do 3. srpna, kdy vstáváme ve čtyři ráno, sbalení a nachystaní vyrazit k domovu.
Rozhodujeme se, jestli pojedeme po vedlejších silnicích a zakempíme někde v Rakousku, anebo pojedeme po dálnici, zaplatíme mýtné a raději brzy dojedeme domů. Nakonec padá volba na dálnici, protože tím ušetříme pět hodin jízdy a bude nás to stát skoro stejně jako kemp, tedy 19 €. Čeká nás 845 km na jeden zátah.
Po dálnici domů
Za Mestre dobíráme benál a platíme nejdražší benzín na naší cestě, tedy 2,10€, v té době cca 56 Kč/l. Po dálnici to ujíždí celkem dobře a párkrát zastavujeme dát si alespoň snídani, kterou nám nabalili v kempu. Chce se nám již pořádně spát, tedy více mě než spolujezdci, který nemusí dávat pozor na cestu, takže každou hodinu zastavujeme na benzince a dáváme kafe nebo aspoň energy drink.
U Grazu nás čeká pořádně horko, proto již jedeme s rozepnutými bundami a musíme sundat i rukavice, protože se to v nich nedá vydržet. U Vídně je teplota okolo 38-39°C. Je nám z horka na umření a ani vzduch při 140 km/h nechladí. V helmě je líp než venku, protože vzduch šel do helmy průduchy na čele a přes propocenou vložku fungoval jako klimatizace.
Spásou byl McDonald za Vídní, který nás vítá vychlazenou restauraci. Na první benzince v Břeclavi ukazuje teploměr 40°C a my jsme rádi, že jsme aspoň doma v České republice. Cesta domů už trvá jenom hodinu.
Po dojezdu svlékáme motooblečky a zalézáme do chladného domu, kde si užíváme studena. Transalp měl od Grazu teplotu chladící vody kolem 107 – 115 °C při zastavení. Během jízdy stíhal chladit na 95 – 100 °C. Naše první moto dovolená byla suprová a už se těšíme, až zase pojedeme pokořit nějakou silnici nebo šotolinu do hor.
A pro představu dvě starší videa:
Výjezd po Grossglockner Hochalpenstrasse od Heiligenblutu
Výjezd po Grossglockner Hochalpenstrasse od Ferleitenu