https://www.harley-davidson.com/cz/cs/offers/my19-offer.html 

 


Nacházíte se: ÚVODNÍ STRANA / Aktuality

Smůla na patách

Jana Dorňáková, 15.9.2010

 Druhý den byl budíček brzy, abychom stihli zajet z Bukovan do Hulína, kde byla motorka ustájena. Vyndat kolo, zajet do Kromeříže, nechat vyměnit rozsakrovanou duši za novou, vrátit kolo zpět a odjet s motorkou. To vše do 12 hodin odpoledne, to pak totiž musel kamarád už do práce. Hned po budíčku při kávě jsme volali do pneuservisu a sháněli duši, nakonec byla úspěšně připravena (radši jsme si objednali 2 kousky). Tak jsme vyrazili, problém byl vyřešen raz dva, takže jsme kolem jedné odpolední byli zpět v baráku a mohli si konečne dát zasloužené pivko, otočit nějaké maso na grilu a prostě dovolenkovat. Zašli jsme i na nedaleký bukovansky mlýn (rozhledna, restaurace, ubytovaní – vše nové a pěkné...). Bohužel ale tato dovolenková idylka netrvala dlouho a hned druhý den večer přisla sms z Prahy, že musíme zpět (pracovně). Takže jsme si dali ještě pár pivek a šli „balit“, abychom ráno byli připraveni vyjet směrem na Prahu. Cesta byla v podstatě nezajímavá, chvilku jsme jeli po tankodromu (D1), abychom nahnali trochu času a zbytek cesty si mohli pěkně užít. Další cesta měla směřovat na Žďár nad Sázavou, Čáslav, Kolín a nakonec do Prahy. Kolem půl sedmé večer jsme s Michalem zastavili na pumpě asi 20 kiláčků od Žďáru n. S. . Šla jsem na pumpu koupit něco k pití, a Michal telefonoval kamaradovi. Když jsem vyšla ven, tak akorát říkal: „jo, v pohodě, kolem devátý, půl desátý přijeď k nám na kafe“. Po ceste do Žďáru jsem jela za Michalem a přemýslela o tom, jak už zbývají jen 2 hodinky a jsme doma. Moc hezky se nám jelo, tak jsem již v duchu plánovala projížďku na následující den po práci. Přijeli jsme do Žďáru na křižovatku, chvilku jsme tam stáli na červenou a domlouvali se, kudy pojedeme. Padla zelená, Michal vystřelil, ja klapla za jedna a … no jistě, seděla jsem o pár cenťáků níž, a prdel opět bokem. Dovedla jsem motorku na nejbližší možné „parkoviště“. Zastavujeme za křižovatkou u „parku“. Vzteky jsem zahodila rukavice a měla chuť do všeho kopnout. Nechtělo se nám již tuto prekérku řesit, tak jsme volali toho samého kamaráda jako na pumpě, ať pro nás dojede s vozíkem. Na nic nečekal a vyrazil. Michala jsem poslala na pumpu, aby přivezl nějaký ten proviant. Projela kolem motorka a já si vzpomněla, jak jsme s Michalem před asi 2ma lety (toho času jsem jela ještě jako batoh) zastavovali u nejedoucí motorky a ptali se zda-li potřebují pomoct. Čekala jsem kdo zastaví, protože bych řekla, že by se to tak mělo dělat. Celkem (za asi 2 hodiny čekání na „odtah“) kolem projelo 30 motorek, 24 z toho na nás „mávlo“, takže nás vidělo a z toho 4 zastavili a ptali se, jestli mohou nějak pomoci. Jeden nám dokonce poradil, že na kopci je pneuservis. Celkem mi to přišlo jako opravdu chabý počet. Trochu mě to zklamalo, abych řekla pravdu. Asi 5 minut před příjezdem Honzíka (kamarád) přijel pán v T4 a ptal se, co se děje. Řekl nám, že je motorkář, a že má za rohem pneuservis. Takže to můžem naložit a vyměnit duši, možná prý bude mít i gumu, kdyby bylo třeba. Pěkně jsme mu poděkovali, ale odmítli s tím, že už tu budeme mít za chvíli odvoz. Honzík opravdu za chvíli přijel. Pak už jen zbývalo naložit motorku, přivázat a odjet směr na nájezd u Jihalvy na D1. Praha nás vítala kolem 1 ráno, po dešti, bez jakýchkoli problémů. Druhý den šlo kolo ven. V gumě nic nebylo, nafoukla jsem duši, dala do bazénu a našla díru. Ulevilo se mi. První duše byla lepená asi 3krát a záplaty se ztrhaly, a ta druhá (nová) duše byla ve sváru špatně svařena. Dala jsem tam novou, nafoukla a … no uz je to zase pár km a furt drzi, tak doufám, že ještě dlouho bude...